Po
okupaci českých zemí německou armádou, po zřízení Protektorátu Čechy a Morava,
začalo zde šíření a upřednostňování německého jazyka. Nebylo to nic nového,
německé úřadování v celé monarchii zavedl už v 18. století císař Josef II. a trvalo více než 50 let, než se do Čech
vrátil český úřední jazyk.
Za protektorátu nejprve musely veřejné budovy, školy, ulice i soukromé firmy být
označeny dvojjazyčnými nápisy českými a německými. Všichni úředníci, lékaři,
učitelé, kněží aj. osoby stýkající se s veřejností i s německými orgány museli
složit zkoušku z německého jazyka. Dvojjazyčně byly psány veškeré úřední
dokumenty, avšak postupně se přecházelo k německému jazyku jako jedinému úřednímu
jazyku na území Protektorátu. Ve školách se německý jazyk povinně začal učit od
3. třídy. Ani to německým orgánům nestačilo, snažily se mládež zcela
"poněmčit," získat české obyvatelstvo na svou stranu. Stačilo slíbit
nějaké výhody - a prospěcháři, kteří se najdou za každého režimu, v každé době a v
každé vesnici, kvůli různým výhodným funkcím na úřadech a kvůli různým výhodám pracovním a v podnikání dobrovolně
přecházeli na německou národnost. Tragédií bylo
nedobrovolné přecházení k německé národnosti, za což byli lidé trestáni
už během okupace, a hlavně po ní.
Když německé orgány
(NSDAP, SA aj.) objevily české děti s německým příjmením nebo zjistily, že některý z
rodičů má německé předky - i hodně vzdálené - upozornily rodinu, že na takové dítě se vztahuje povinnost chodit do německé
školy. Německé mateřské a obecné školy byly zřizovány ve městech a ve
větších obcích. Pokud rodiče odmítali, začal nátlak a vydírání. Dítě dostalo
německého poručníka, jenž měl dohlížet na celou
rodinu, jestli výchova probíhá podle německých zvyklostí. Pokud by toto rodina bojkotovala, hrozilo nebezpečí, že jí dítě bude odňato a dáno do německé rodiny nebo do ústavu.
To hrozilo i v případě, že rodiče a všichni příslušníci domácnosti, včetně prarodičů,
sourozenců, nepřejdou na německou národnost. Obavy z odebrání dětí byly jednou z hlavních příčin, proč Češi přecházeli na německou národnost.
Německá
národnost znamenala první nepříjemnosti už během války, protože mladí muži byli
povoláni do německého vojska a odesláni na frontu. Po válce byli i ti Češi, z
nichž se během války nedobrovolně stali Němci, i když německy znali pouze pár
slov, považováni za zrádce národa a podle toho bylo s nimi krutě jednáno
(iniciátorem byl tzv. exilový prezident Beneš, jehož rozhlasové projevy z východu
byly na konci války hromadně poslouchány). Češi s německou národností byli
zatýkáni, vězněni, popravováni (někdy bez řádného soudu), zbavováni majetku a
vyháněni za hranice ( to odporovalo mezinárodním dohodám, odsun (humánně organizovaný) se vztahoval
jen na sudetské Němce, nikoli na Čechy a Rakušany).
Žádné komentáře:
Okomentovat