Dokumenty odhalují šokující příběh: pouhých šest měsíců předtím, než šla Británie do války s nacistickým Německem, Bank of England ochotně předala zlato v hodnotě 5,6 milionů liber Hitlerovi – a toto zlato patřilo jiné zemi.
Československé zlato bylo uloženo v Londýně na podúčtu jménem Banky pro mezinárodní vypořádání, v Basileji sídlící banky centrálních bank. Když nacisté vpochodovali v březnu 1939 do Prahy, okamžitě poslali ozbrojené vojáky do kanceláří národní banky. Českým ředitelům bylo nařízeno, pod trestem smrti, poslat dvě žádosti o převod.
Dokumenty uvolněné Bank of England jsou odhalující, jak tím, co
v nich je, tak tím, co v nich chybí. Jsou oknem do světa bázlivé
předposranosti před autoritami, nadvlády postupů nad morálkou, a do světa, kde
je pro bankéře tou nejdůležitější věcí udržet kanály mezinárodních financí
otevřené, bez ohledu na ztráty na životech. Jinými slovy do světa, který se od
dnešního příliš neliší.
BIS
dostala příkaz převést 23,1 tun zlata
z československého účtu, vedeném u Bank of England, na účet Reichsbank v BIS, rovněž vedeném
v Threadneedle Street.
Druhý
příkaz instruoval Bank of England, aby převedla 27
tun zlata drženého pod vlastním jménem Československé národní banky na
zlatý účet Bank of England u BIS.
Pro lidi mimo obor není rozdíl mezi oběma účty příliš patrný. Přesto
byl však klíčový – a umožnil
Normanovi zajistit, aby byl první příkaz proveden. Představitelé československé
banky věřili, protože příkazy byly podány pod nátlakem, že nebude ani jeden
z nich proveden. Ale nepočítali s byrokraty řídícími BIS a odhodláním
Montagu Normana dohlédnout na splnění postupů, třebaže se jeho země
připravovala na válku s nacistickým Německem.
Jeho rozhodnutí způsobilo poprask, jak v tisku, tak
v parlamentu. George Strauss, labouristický poslanec, promluvil za mnohé,
když v parlamentu hřměl: „Banka pro mezinárodní vypořádání je bankou, která schvaluje největší potupu
této generace – okradení Československa.“ Winston Churchill požadoval
informace o tom, jak může vláda žádat své občany, aby vstoupili do armády, když
je „tak nešikovná, že může být
převedeno zlato v hodnotě 6 milionů liber nacistické vládě“.
To byla dobrá otázka. Díky Normanovi a BIS ukradlo nacistické Německo
23,1 tun zlata bez jediného výstřelu. Druhý převodní příkaz, pro zlato držené
vlastním jménem Československé národní banky, neprošel. Sir John Simon, ministr
financí, nařídil bankám, aby československá aktiva zablokovaly (aby pak mohla
být ukradena Británií – p.p.).
BIS byla založena v r. 1930, a to vlastně
Montagu Normanem a jeho blízkým přítelem Hjalmarem Schachtem, bývalým
prezidentem Reichsbank, známým jako otec nacistického ekonomického zázraku.
Schacht dokonce mluvil o BIS jako o „své“ bance. BIS je
unikátním hybridem: komerční bankou chráněnou mezinárodní
smlouvou. Její aktiva nelze nikdy zkonfiskovat, dokonce ani během války.
Neplatí žádné daně ze zisku. Čechoslováci
věřili, že právní nedotknutelnost BIS je ochrání. Ale
mýlili se.
Žádné komentáře:
Okomentovat