V Sezimově Ústí dne 3. září 1948 zemřel druhý
československý prezident Edvard Beneš. Smrt korunovala běh jeho života. Ten
rozhodně nepatřil k běžným podobám lidské existence. Edvard Beneš byl člověk
nevyzpytatelný, rozporuplný. Spekuluje se o tom, že ani jeho smrt nebyla
normální, že byl zavražděn.
Skutečné přátele tento písklavý mužík neměl. Tak jako většina lidí s podobným způsobem a kosmickou rychlosti myšlení měl Beneš schopnost dělat věci, které jiní dělat nedokážou, tedy vyvíjet spoustu osudových
postranních aktivit, na které nebyli schopni reagovat nejen politici a novináři,
ale nedokázaly je zachytit ani zpravodajské služby. Takto činorodé lidi nelze jednoznačně označit, jsou-li prospěšní lidské společnosti, či jsou neprospěšní. V případě Beneše už s tím mnoho desítek let mají
problémy i historici.
Nevysvětlitelné jsou například Benešovy aktivity:
- zdroje financování českého odboje v době 1. světové války (tzv. Maffie)
- mizení těchto financí
- účast ve vládě, i když nebyl zvolen do PS a jeho strana (ČSNS) byla v opozici.
- získání kontroly (cenzura) nad prvorepublikovými médií (i s tím spojeného majetku)
- tajné předmnichovské smlouvy s hitlerovským režimem o odstoupení části českého území
- podpisy tajných protokolů ke smlouvám se SSSR v roce 1934-35
- zprostředkování rozhovorů mezi Stalinem a Weizmannem v zimě 1945 o zřízení státu Izrael
- odmítnutí americké pomoci při osvobození Prahy v květnu 1945, když měl od mocností právo nerespektovat demarkační čáru.
- vývoz zbraní z Československa do Palestiny a později do Izraele v rozporu s rozhodnutím OSN
- vyvolání vládní krize v únoru 1948 a předání moci komunistům.
Podle různých svědectví lze o
rychlém a podivném Benešovu konci života spekulovat. Minimálně o tom, proč po
tolika letech, po všech převratných politických i jiných změnách, patří
okolnosti smrti Edvarda Beneše mezi početná tabu české minulosti. Pitvou, vykonanou
prof. Šiklem, byla sice zjištěna příčina smrti, nikoli však přítomnost léků,
které mu primář táborské nemocnice MUDr. Marian Jelínek podával. Podle
vzpomínek svědků Beneš dostával i léky, které na jeho nemoc nejen nebyly
vhodné, ale ještě ji zhoršovaly.
Kdo nejvíc potřeboval, aby Beneš mnoho nemluvil a
zemřel?
Českoslovenští komunisti asi ze všech
nejméně, protože právě ze živého Beneše, z jeho "pomnichovské kocoviny"
a z jeho poválečného titulu "prezident-budovatel" mohli ještě určitý
čas těžit. Navíc komunisti museli nejdříve vyčistit vlastní řady.
SSSR? Po smrtí Jana Masaryka
se sovětská NKVD, aby odvrátila podezření, na delší čas z československého
území stáhla - ostatně Pražský hrad, i obsazený Gottwaldem, se měl před velkými
bratry vždy hodně na pozoru.
Pomsta sudetských Němců
nepřicházela v úvahu, jednak neměli radikálního vůdce, jednak byli pod dohledem
okupačních mocností.
Západ?
Střední východ?
Žádné komentáře:
Okomentovat