Zřízení
Národního soudu vymyslel Beneš už v únoru 1945, jako
speciálního soudu, jenž měl v politickém
monstrprocesu soudit pouze prezidenta Emila Háchu. Hácha však byl nemocen a
zemřel (byl utýrán) ve věznici na Pankráci, takže došlo ke změně. Národní soud,
když už byl zřízen, začal soudit ty politiky, kteří působili v československých či protektorátních vládách.
Národní
soud plnil funkci tzv. čestného (politického) soudu. Osoby, na které
se působnost soudu vztahovala, byly tímto soudem souzeny a odsouzeny, aniž se dopustili trestného
činu. (CS-magazín.)
Přednosta Národního soudu,
jeho dva náměstci a předsedové senátů museli být soudci z povolání a jmenoval
je president na návrh vlády. Soudci z lidu nemuseli být práva znalí, avšak na
rozdíl od svých kolegů u mimořádných lidových soudů museli přihlížet k jistým
právním normám. Tito soudci z lidu byli jmenováni vládou na základě seznamů
pořízených zemskými národními výbory v Praze a Brně. Proti mimořádným lidovým
soudům před Národním soudem platily předpisy obecného soudního řízení a obecná
ustanovení trestního řádu.
Sankcí
byla ztráta volebního práva, práva svolávat a účastnit se veřejných
shromáždění, organizovat se v politických spolcích a vydávat nebo redigovat
časopisy či politické publikace či do časopisů či publikaci psát.
Toho bylo plně využito před volbami a při volbách 1946, kdy mimo
osob odsouzených Národním soudem bylo vyloučeno
z politického klání všechno obyvatelstvo německé a maďarské národnosti, obyvatelstvo
české národnosti, které bylo obviněno ze spolupráce s německým národem, a vyloučeny
hlavně byly nepohodlné politické strany mající ve volbách 1935 velkou
voličskou základnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat