Zákon na Vitorazsko opět přišel 26. května 1945.

Zpět na předcházející část.

Marně se bezpečnostní referent ONV v Třeboni Václav Maxa připravoval na popravu 26 lidí v Rapšachu, která měla proběhnout 26. května 1945 v 6 hodin ráno. Některý člen MNV Rapšach totiž o připravovaném vraždění informoval Josefa Bártla, kapitána SNB v Brně, aby okamžitě přijel, že se chystá velký masakr.

Kapitán Bártl se vydal na cestu, přičemž průjezd městy mu zajišťovala československá vlajka na autě. V Rapšachu na MNV si vyžádal protokol o rozsudku. „Toto je hromadná vražda,“ řekl předsedovi MNV Červíkovi. Přítomen byl člen MNV Čada, který Bártlovi začal vyhrožovat popravením jeho otce. Bartl neuspěl ani na stanici SNB, kde mu velitel Franěk sdělil, že nemůže proti popravě nic dělat, že je podřízeným MNV.

Bártl tedy jednal na vlastní pěst, čímž zachránil život 26 lidem. Sehnal nákladní auto, kterým uvězněné a odsouzené k smrti odvezl k okresnímu soudu v Třeboni. Doprovod mu zajišťovala hlídka revolučních gardistů. Soud později odsoudil k menším trestům vězení pouze 5 z uvedených 26 lidí, původně bezpečnostním referentem Maxou odsouzených k trestu smrti, ostatní jako nevinní byli propuštěni.

Maxovi vraždění ukončil výnos Zemského národního výboru v Praze z 26. 5. 1945: „Národní výbory nesmí souditi nebo dokonce na životě trestati, k tomu jsou povolány soudy.“

Následoval dekret prezidenta republiky Beneše:

„Národní výbory nesmějí samovolně zřizovati soudy, odsuzovati a trestati válečné zločince a kolaboranty a omezí se na zajištění osob a jejich majetku.“

Na nezákonné činy z období od 5. do 26. května však prezident Beneš později vyhlásil amnestii.   

Vraždění lidí (Němců a Čechů) se v květnu 1945 po celé republice rozšířilo jako nový sport. Hobzovi partyzáni řádili nejen na Vitorazsku, ale i na Jindřichohradecku, Dačicku a jinde. V Českých Budějovicích bylo bez soudu popraveno okolo 60 civilistů.

Výnos Zemského národního výboru byl Maxovi doručen přes ONV Třeboň dne 27.5.1945. Byl doplněn upozorněním, že přísně budou potrestáni ti, kteří se uchýlí k popravování civilních osob. ONV žádal protokoly z jednání lidových soudů. Ty Maxa dodal na ONV až 23. listopadu 1945, přičemž jména pěti soudců dopisoval dodatečně.

Štábní kapitán Hobza se vítá s rudoarmějci, 14 dmí předtím, než byl "pověřen" v každé vitorazské obci zabít dva lidi

Rychlost, jakou byli vyhnání lidíé z Vitorazska, byla neuvěřitelná. Během několika hodin zůstal na místě opuštěný obrovský majetek. První, kdo vnikli do opuštěných stájí, kurníků a králíkáren, byli ti obyvatelé Rapšachu, kteří vystěhováni nebyli. Následovali hledači pokladů z blízkého i vzdálenějšího okolí. Rozsah krádeží byl tak velký, že se jím začala zabývat Státní bezpečnost, která největší zloděje objevila ve funkcionářích komunistické strany. A vůbec nejzajímavější vztah k majetku vyhnaných obyvatel Vitorazska měl plukovník Hobza a jeho kumpáni z Táborska. Ti se ovšem nespokojili se slepicemi nebo králíky, protože do Černovic u Tábora směřovala nákladní auta naložená cennými věcmi. To byl jistě záměr Hobzova revolučního nadšení. (Pokračování)