Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

čtvrtek 24. ledna 2013

Masakr na Vitorazsku 25. května 1945.

Zpět na předcházející část.
Před zahájením jednání lidového soudu byli lidé, věznění ve sklepě školy, nuceni k podpisu přiznání. Několik hodin byli biti tak, že ztráceli vědomí - a než další mučení souhlasili raději se smrtí. Ze sklepa se podařilo uprchnout manželce odsouzeného Leopolda Šindeláře, která pak na nic nečekala a prchla do Rakouska.

Na tomto místě došlo k vraždění obyvatel Tušti.
Lidový soud v Tušti byl zahájen 24. května 1945 ve 21 hodin. Předsedající Václav Maxa upozornil přísedící, že kdo z nich nebude souhlasit s popravou všech zajištěných občanů, půjde na popraviště s nimi. Odsouzeno k trestu smrti bylo 16 lidí, z toho Karel Kropík a Josef Weber v nepřítomnosti (utekli do Rakouska).

Kolem 23. hodiny soud skončil. Odsouzených 14 lidí bylo svázáno k sobě provazy a vlečeno po silnici směrem k Halámkám, na obecní mrchoviště. Odsouzení byli tak ztýráni, že sotva lezli po čtyřech. Nejvíc zbit asi byl starosta Hofhansl, jediný Němec mezi odsouzenými. Průvod doprovázela část obyvatel obce včetně dětí, pro které to bylo velké divadlo. V pískovité zemi na mrchovišti zatím kopalo několik mladíků hlubokou jámu. Národní výbor si je objednal s odůvodněním, že tam budou pochováni koně. Když však kluci zjistili, o co jde, praštili lopatami a utekli. K vyhloubení hrobu pak byli přinuceni někteří odsouzení.

Maxa žádal plukovníka Hobzu, aby mu dal popravčí četu. Hobza odmítl, ale půjčil mu zbraně. Za kontroly Václava Maxy, předsedy MNV učitele Podlahy a několika dalších členů MNV popravu všech 14 lidí provedl František Říha (*1921), vyzbrojený krátkým německým samopalem. Žádný z lidí, kteří zinscenovali tyto masakry (soud a popravu)  nepocházel z Vitorazska, všichni byli z rodin osídlenců z období po roce 1920. Popravu jistilo z povzdálí několik Hobzových partyzánů. Podle svědectví lidí, kteří z dálky toto hrozné divadlo pozorovali, Říha byl opilý, takže příliš nemířil a postřelené lidi skopával do hrobu. Někteří zřejmě byli pochováni zaživa. Jako poslední byla popravena šestatřicetiletá Olga Vlčková, na níž si „spravili chuť“ i doposud jen přihlížející Hobzovi partyzáni, kteří se přidali k Říhovi a „rozstříleli jí jako řešeto.“
Št. kap. Hobza (vlevo) a jeho zabijáci se svou kořistí. Z obrazů dohlížejí Stalin a Beneš

O smrti rodinných příslušníků se pozůstalí (10 vdov a 20 sirotků) dozvěděli ráno, ale už na území Rakouska, kam v noci, během masakru, byli společně s dalšími sto dvaceti obyvateli Tuště vyhnáni Hobzovými partyzány. Během necelých dvou dnů (24. a 25. května  1945) se Hobzovým partyzánům podařilo z domovů na Vitorazsku vyhnat většinu německého obyvatelstva. Odhaduje se, že se jednalo o 4.000 až 5.000 lidí. Vyhánění šlo velice rychle. Partyzáni vpadli do domů, řvaním, bitím a střelbou vyhnali nic netušící lidi ven a hnali je v houfu směrem k Rapšachu a státní hranici, kde je hladové nechali v lese u rakouské obce Brandt.

Václav Maxa uspořádal další lidový soud 25. května 1945 na druhé straně řeky Lužnice, v Suchdole nad Lužnicí. Soud se konal na obecním úřadě po čtvrté hodině odpoledne. Přítomno bylo 6 členů MNV a 12 přísedících. Soudu předsedal Václav Maxa společně s předsedou MNV Gustavem Vernerem. Odsouzeni k smrti byli 4 lidé (Emil Petřík, Karel Gráf, Marie Studničková a Anna Kroniková). 30. května 1945 předseda MNV v Suchdole oznámil na ONV Třeboň, že rozsudek nad odsouzenými byl vykonán 25. května 1945 o 23. hodině na odlehlém místě (u samoty Koranda, nedaleko Černého potoka, patřící do obce Dvory nad Lužmicí), s vyloučením veřejnosti. Popravu provedli Hobzovi partyzáni.

Na pátek 26. května 1945 Václav Maxa naplánoval další velkou popravu, tentokrát v Rapšachu. Soud, nazvaný „Náhlý soud,“ který se zřejmě konal už 24. května 1945, odsoudil k trestu smrti 26 lidí. Přísedící s rozsudkem souhlasili až tehdy, když Maxa začal bušit do stolu a vyhrožovat, že budou popraveni s odsouzenými. Popravu měl provést František Říha. Pod rozsudkem byli podepsáni všichni členové MNV, v čele s předsedou Karlem Červíkem a místopředsedou Karlem Čadou. Maxovo vraždění mělo vyvrcholit, ale zásluhou dvoudenního prodlení mezi soudem a naplánovanou popravou se vše zadrhlo. (Pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.