Před
zahájením jednání lidového soudu byli lidé, věznění ve sklepě školy, nuceni k
podpisu přiznání. Několik hodin byli biti tak, že ztráceli vědomí - a než další
mučení souhlasili raději se smrtí. Ze sklepa se podařilo uprchnout manželce odsouzeného
Leopolda Šindeláře, která pak na nic nečekala a prchla do Rakouska.
Na tomto místě došlo k vraždění obyvatel Tušti. |
Lidový
soud v Tušti byl zahájen 24. května 1945 ve 21 hodin. Předsedající Václav Maxa upozornil
přísedící, že kdo
z nich nebude souhlasit s popravou všech zajištěných občanů, půjde na
popraviště s nimi. Odsouzeno k trestu smrti bylo 16 lidí,
z toho Karel Kropík a Josef Weber v nepřítomnosti (utekli do
Rakouska).
Kolem 23. hodiny soud
skončil. Odsouzených 14 lidí bylo svázáno k sobě provazy a vlečeno po
silnici směrem k Halámkám, na obecní mrchoviště. Odsouzení byli tak ztýráni,
že sotva lezli po čtyřech. Nejvíc zbit asi byl starosta Hofhansl, jediný Němec
mezi odsouzenými. Průvod doprovázela část obyvatel obce včetně dětí, pro které
to bylo velké divadlo. V pískovité zemi na mrchovišti zatím kopalo několik
mladíků hlubokou jámu. Národní výbor si je objednal s odůvodněním, že tam
budou pochováni koně. Když však kluci zjistili, o co jde, praštili lopatami a
utekli. K vyhloubení hrobu pak byli přinuceni někteří odsouzení.
Maxa žádal plukovníka
Hobzu, aby mu dal popravčí četu. Hobza odmítl, ale půjčil mu zbraně. Za
kontroly Václava Maxy, předsedy MNV učitele Podlahy a několika dalších členů
MNV popravu všech 14 lidí provedl
František Říha (*1921), vyzbrojený krátkým německým samopalem. Žádný z lidí, kteří zinscenovali tyto masakry (soud a
popravu) nepocházel z Vitorazska, všichni byli z rodin osídlenců
z období po roce 1920. Popravu jistilo z povzdálí několik Hobzových
partyzánů. Podle svědectví lidí, kteří z dálky toto hrozné divadlo
pozorovali, Říha byl opilý, takže příliš nemířil a postřelené lidi skopával do
hrobu. Někteří zřejmě byli pochováni zaživa. Jako poslední byla popravena
šestatřicetiletá Olga Vlčková, na níž si „spravili chuť“ i doposud jen
přihlížející Hobzovi partyzáni, kteří se přidali k Říhovi a „rozstříleli
jí jako řešeto.“
O smrti rodinných
příslušníků se pozůstalí (10 vdov a 20 sirotků) dozvěděli ráno, ale už na území
Rakouska, kam v noci, během masakru, byli společně s dalšími sto
dvaceti obyvateli Tuště vyhnáni Hobzovými partyzány. Během necelých dvou dnů (24. a 25. května 1945)
se Hobzovým partyzánům podařilo z domovů na Vitorazsku vyhnat většinu
německého obyvatelstva. Odhaduje se, že se jednalo o 4.000 až 5.000 lidí. Vyhánění
šlo velice rychle. Partyzáni vpadli do domů, řvaním, bitím a střelbou vyhnali
nic netušící lidi ven a hnali je v houfu směrem k Rapšachu a státní
hranici, kde je hladové nechali v lese u rakouské obce Brandt.
Václav Maxa uspořádal
další lidový soud 25. května 1945 na druhé straně řeky Lužnice, v Suchdole nad Lužnicí. Soud se konal na obecním úřadě po čtvrté
hodině odpoledne. Přítomno bylo 6 členů MNV a 12 přísedících. Soudu předsedal
Václav Maxa společně s předsedou MNV Gustavem Vernerem. Odsouzeni
k smrti byli 4 lidé (Emil Petřík,
Karel Gráf, Marie Studničková a Anna Kroniková). 30. května 1945 předseda
MNV v Suchdole oznámil na ONV Třeboň, že rozsudek nad odsouzenými byl
vykonán 25. května 1945 o 23. hodině na odlehlém místě (u samoty Koranda, nedaleko Černého potoka, patřící do obce Dvory nad Lužmicí), s vyloučením
veřejnosti. Popravu provedli Hobzovi partyzáni.
Na pátek 26. května
1945 Václav Maxa naplánoval další velkou popravu, tentokrát v Rapšachu. Soud,
nazvaný „Náhlý
soud,“ který se zřejmě konal už 24. května 1945, odsoudil k trestu smrti 26 lidí.
Přísedící s rozsudkem souhlasili až tehdy, když Maxa začal bušit do stolu
a vyhrožovat, že budou popraveni s odsouzenými. Popravu měl provést František Říha. Pod rozsudkem byli podepsáni
všichni členové MNV, v čele s předsedou Karlem Červíkem a
místopředsedou Karlem Čadou. Maxovo vraždění mělo vyvrcholit, ale zásluhou dvoudenního
prodlení mezi soudem a naplánovanou popravou se vše zadrhlo. (Pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat