Rozhledy konzervativní 010: "Česká lokomotiva" Emil Zátopek získal první olympijské zlato v roce 1948 v Londýně.

V Londýně Emil Zátopek poprvé běžel závod na 10 000 m a hned vyhrál, když porazil pozdějšího dlouhodobého rivala A. Mimouna, Alžířana startujícího za Francii. Ve své doposud nejdelší trati, 5000 m, byl v Londýně druhý - necelý metr za vítězným Belgičanem G. Reiffem. Pro silový způsob běhu a grimasy obličeje začal být nazýván "Česká lokomotiva."

Emil Zátopek vítězí v běhu na 10.000 m při OH v Londýně.

Letos v září by Emil Zátopek oslavil devadesáté narozeniny. Narodil se v Kopřivnici. Po ukončení základní školy studoval Baťovu průmyslovou školu ve Zlíně. U Baťů se dbalo o všestrannou výchovu učňů, studentů i zaměstnanců, tedy i o důkladnou fyzickou přípravu. Emil se v roce 1941 začal specializovat na běh a poměrně se mu dařilo, ale málokdy vítězil. S houževnatostí jemu vlastní začal usilovně trénovat. A výsledky se začaly projevovat. V roce 1943 začal běhat dlouhé tratě a přišla významná vítězství. V roce 1944 Zátopek vytvořil české rekordy na 2.000 a 5.000 m.

Běhalo se na škváře.

Po válce Emil Zátopek sice vstoupil do armády, ale dál závodil za zlínský atletický klub. Teprve po vzniku ústředního ATK přešel do Prahy.

V roce 1948 Emil Zátopek poprvé běžel trať delší než 5000 m, a to trať 10 000 metrů. V Budapešti vytvořil československý rekord na této trati, když dosáhl času 30:28,4 min. Ve stejném roce pak jako první československý atlet zaběhl Zátopek 10 000 m pod 30 minut.

Běh na 10 000 se pak stal Zátopkovou nejúspěšnější disciplínou - v letech 1948-54 vévodil světovým tabulkám, pětkrát zlepšil světový rekord. Zároveň byl Emil Zátopek prvním člověkem, který 10 000 m zaběhl pod 29 minut - na závodech v Bruselu uběhl tuto trať v čase 28:54,2 min. (v červnu 1954).

Účast na Letních olympijských hrách 1952 v Helsinkách Emil Zátopek jako kandidát na medaile nejdříve odmítl na protest proti vyřazení nejlepšího čs. půlkaře Stanislava Jungwirtha, novináře, který byl z nominace vyřazen kvůli kritickým článkům. Politická obluda musela ustoupit, Jungwirth i Zátopek do Helsinek jeli. Televize tehdy byla v plenkách, a tak o dění na OH informovaly rozhlasové stanice. A když Emil Zátopek zvítězil na 10.000 m i 5.000 m, a ještě navíc v běhu maratonském, který běžel poprvé v životě, jméno Zátopek soustavně plnilo éter. V Československu bylo Zátopkova úspěchu zneužíváno k politické propagandě, úspěchy štábního kapitána Emila Zátopka měly být propagací vojenské síly tábora míru a socializmu. Československou zlatou sbírku v Helsinkách doplnila Zátopkova manželka Dana, která zvítězila ve vrhu oštěpem, a třeboňští veslaři Jindra, Mejta, Havlis, Lusk a Koranda. Olympijských her se tehdy mohli zúčastňovat jen čistí amatéři, což bylo přísně kontrolováno, takže mimo medailí a diplomů zbyla pro vítěze jen vzpomínka na setkání nejlepších sportovců světa.

Zátopek se ve 34 letech ještě v roce 1956 zúčastnil Olympiády v Melbourne, kde běžel jen maraton a skončil na 6. místě. V roce 1958 ukončil sportovní činnost a stal úředníkem na ministerstvu obrany (měl na starosti vojenskou tělovýchovu). V roce 1968 se postavil na stranu obrodného procesu a často se objevoval v mediích. To mu Husákovi normalizátoři nezapomněli a bez ohledu na sportovní zásluhy ho vyhnali z armády, zbylo na něj dělnické místo u geologie. Několik let před odchodem do důchodu mohl být jako přijat do administrativy ČSTV.

Po listopadovém převratu 1989 se Emil Zátopek chtěl opět zapojit do demokratických procesů. Bohužel svět už byl úplně jinde než v Zátopkově době. Peníze začaly vládnout nejen v politice, ale i v životě každého občana, tedy i ve sportu. Navíc Zátopka začaly obtěžovat nemoci. Přesto v roce 1997 byl Emil Zátopek vyhlášen nejlepším českým atletem 20. století, v roce 1999 pak nejlepším českým olympionikem historie.