28. Novohradsko a Třeboňsko: Zvíkov (u Českých Budějovic).

(Předcházející část: Jiříkovo Údolí) Obec Zvíkov se nachází přibližně na polovině cesty mezi Třeboní a Českými Budějovicemi. Leží mimo hlavní silniční tah. První písemná zmínka o obci se váže k roku 1357 a se spojena se jménem Nedamíra ze Zvíkovce.

Zvíkov a celé jeho okolí značně utrpěly v třicetileté válce, kdy Třeboň se stala opěrným bodem českých vojsk a vytrvala v odhodlaném odporu ještě rok a 4 měsíce po bělohorské bitvě, vzdala se až v březnu 1622. Za těchto dlouhých bojů bylo celé okolí vypáleno a vydrancováno. Třeboňské panství roku 1660 koupil Jan Adolf hrabě Schwarzenberg (roku 1662 dostal titul kníže), jehož rodu zůstala vesnice Zvíkov až do zrušení poddanství v polovině 19. století. 

Po druhé světové válce došlo k většímu pohybu obyvatel, jak k přistěhování, tak k vystěhování.
Roku 1953 bylo ve Zvíkově založeno Jednotné zemědělské družstvo, k němuž byla v 70. letech připojována okolní JZD, takže JZD Zvíkov ke konci existence obhospodařovalo rozlohu 2 960 ha, „z Ameriky až na konec světa“ (od hospody Amerika v Rudolfově k rybníku Svět u Třeboně). Družstvo také postavilo několik čtyř- a šestibytových domů a 8 montovaných rodinných domů. 

Nejvýznamnější památkou v obci je pozdně gotická tvrz, původně dvoupatrová, dnes jednopatrová budova mírně obdélníkovitého půdorysu z neomítnutého kamenného zdiva. Zvíkovská tvrz stylově odpovídá stavba době jagellonské (15 - 16. století), kdy byl majitelem Zvíkova Jiřík Majnuš z Březnice. Takových staveb se v Čechách zachovalo velmi málo. Podle desky zasazené do zdi se uvádí r. 1406, ale deska sem byla zasazena zřejmě až později.

Kaple na návsi byla postavena před rokem 1890. Školou náležela ves kdysi ke Štěpánovicím, roku 1900 se tu začala stavět vlastní školní budova, která dnes slouží jako mateřská škola. 

Po požáru hostince 29. srpna 1958 nebyly v obci prostory, kde by se mohly pořádat kulturní a společenské akce. MNV se marně pokoušel nějaké společenské zařízení postavit. Nakonec na zamokřeném pozemku uprostřed obce postavilo JZD budovu kulturního domu. 2. prosince 1972 byl Družstevní dům slavnostně otevřen.

V roce 1993 došlo k likvidaci JZD. V okolních vesnicích vznikla samostatná zemědělská družstva, ve Zvíkově založena Agra s.r.o. V obci hospodaří 2 soukromí zemědělci. 

Asi jeden kilometr západně stával dvůr a osada Ortvínovice a vesnice Vztuhy. Původní název místa zněl Urtinovice, až od roku 1928 jsou to úředně Ortvínovice. Je to místo s velice zajímavou historií, o kterém jsou zmínky z roku 1367. Ze známých majitelů těchto osad je v 15. století uváděn budějovický primátor Ondřej Puklice ze Vztuh, který byl zabit při pokusu svrhnout městskou radu. 

Za třicetileté války se Ortvínovice dostaly do císařské správy. V roce 1848 byly přepadeny švédskými vojáky (asi 500 jezdců), kteří vyrabovali stáje. V roce 1660 Schwarzenberg od císaře koupil s Třeboňským panstvím i Ortvínovice. V roce 1724 dvůr Ortvínovice vyhořel do základů.

Podle návrhů stavitele Martonelliho nechal Schwarzenberk postavit nový architektonicky zajímavý dvůr, zděný a krytý taškami. Po pozemkové reformě v roce 1923 byly Ortvínovice jako zbytkový statek prodány bankéři Františku Bělohlávkovi, který je roce 1926 prodal pardubickému lékaři Jindřichu Kolářovi, jenž dvůr pronajal Janu Lindnerovi z Novosedel nad Nežárkou. Ten se ukázal jako vynikající hospodář. Zaměstnával kolem 35 lidí z okolních vesnic a 24 sezónních dělníků ze Slovenska.

Po roce 1945 byl dvůr znárodněn a stal se součástí Státního statku Třeboň. V roce 1976 Ortvínovice převzalo JZD Zvíkov, které v osmdesátých letech dvůr srovnalo se zemí a na jeho místě postavilo moderní zemědělské stavby. V roce 1993 byly nové ortvínovické objekty jako restituce vydány Jindřichu Kolářovi, potomkovi původního majitele dvora.

Od poloviny 19. století do roku 1976 byl Zvíkov obcí s vlastní samosprávou, pak připadl k Lišovu, roku 1990 se opět osamostatnil. Počet obyvatel se pohybuje nad 260. (R. Fischer, 2012) (Pokračování: Petříkov)