Před 140 lety, 12. července 1872, se v rodině
berního úředníka Josefa Emanuela Háchy v Trhových Svinech narodil Emil Hácha,
jenž už na počátku 20. Století se stal právníkem
evropského významu. Jako vysoce uznávaný odborník byl jmenován prezidentem
Nejvyššího správního soudu a v roce 1938 zvolen česko-slovenským
prezidentem.
Emil Hácha patřil k těm
nešťastným lidem, kteří kvůli českému národu obětovali svůj život, za což ani
po smrti se od nacionalisticky zmanipulované veřejnosti nedočkal vděku. Dodnes
je mnoha příslušníky starší generace odsuzována Háchova vynucená loajalita k
nacistickým okupačním orgánům, přičemž jsou přehlíženy jeho zásluhy nejen o
záchranu spousty životů českých lidí, ale především o to, že české země a český
národ zůstaly pohromadě a v nehorších válečných dobách bylo hospodářství země vysoko
nad evropským průměrem. Těžko si představit jaké poměry by v zemi nastaly,
kdyby na Hradě místo Háchy seděl K. H. Frank či E. Moravec.
Emil Hácha absolvoval gymnasium v Českých
Budějovicích a po něm právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity,
kde promoval v roce 1895.
Trhové Sviny - 1938
Trhové Sviny - 1938
Nejdříve pracoval na zemském zastupitelství v
Praze, v letech 1916 - 1918 byl dvorním radou Nejvyššího správního soudního
dvora ve Vídni. Po vzniku Československa se v roce 1918 stal členem Nejvyššího
správního soudu, který byl jeho zásluhou zřízen. Od roku 1925 byl jeho
prezidentem. V letech 1924-1938 působil jako docent Právnické fakulty UK, jako
člen Akademie věd, jako člen České učené společnosti a jako člen legislativní
rady vlády. Byl vynikajícím znalcem anglosaského zvykového práva a
mezinárodního práva, takže mohl zasedat u haagského rozhodčího soudu.
Až do listopadu 1938, kdy po zoufalém odporu
podlehl tlaku českých a slovenských politiků a přijal funkci česko-slovenského
prezidenta, byl Emil Hácha běžným občanem, který do politického dění
nezasahoval. Právě jeho neutralita byla spolu s mezinárodními právnickými zkušenostmi a schopnostmi řídit velký úřad
(NSS) hlavním důvodem, že v těžké době, kdy mimo německého útoku hrozil i
vnitropolitický fašistický převrat, byl nejvhodnějším kandidátem na prezidenta
okleštěného Česko-Slovenska.
14.3.1939 Berlín: Hácha u Hitlera |
Rok 1938 byl pro Háchu osudovou křižovatkou.
Ohlásilo se onemocnění mozku. Těžce nesl své ovdovění i partnerské problémy
dcery. Do toho přišla Mnichovská dohoda a
abdikace prezidenta Beneše. Nabídku na funkci hlavy česko-slovenského státu
přijal jako vlasteneckou povinnost až po značném nátlaku svého okolí. Po třech
měsících práce na Hradě přišla další těžká zkouška. Prezident Hácha byl 14.
března 1939 pozván do Berlína k jednání o budoucnosti vztahů mezi Berlínem a
Prahou. Pod hrozbou bombardování Prahy byl nucen, po telefonické dohodě s
premiérem Syrovým, souhlasit s vytvořením Protektorátu Čechy a Morava.
Až do září 1941, do příchodu Heydricha do
Prahy a zatčení premiéra protektorátní vlády Aloise Eliáše, Hácha, přestože
odmítl složit Hitlerovi slib věrnosti, byl okupačními německými orgány brán
jako rovnocený partner, jenž hájí zájmy českého obyvatelstva. Náležitě toho využíval při pomoci lidem,
kteří se dostali do konfliktů s okupační správou. Nemohl však pochopit
porušování smluv ze strany Německa, a tak mnohokrát podával abdikaci, ale nikdy
nebyl vyslyšen. Atentát na Heydricha však Háchův vliv u německých orgánů
zastavil. Nepomáhala už ani Háchova zvýšená loajalita a odsuzování atentátu
jako nemorální teroristické akce, čímž se snažil tlumit represe okupačních
orgánů. Nátlak okupantů i jejich českých partnerů jen zhoršil Háchovu nemoc. Od
roku 1942 se stal figurou v rukou nacistů, symbolem protektorátního
vlastenectví v rámci Německé říše.
Háchovu zvyšující neoblíbenost mezi českým obyvatelstvem nacisté ještě
"vylepšili" pompézními oslavami jeho 70. narozenin, k nimž od Hitlera
dostal luxusní automobil Mercedes. Vyšla obsáhlá publikace Jihočech Emil
Hácha, na které se mimo jiných podílel známý fotoreportér Karel Hájek a
malíř Jiří Trnka.
Háchovo zdraví se vlivem
pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo, proto i pro nacisty začal
být naprosto nezajímavý. Na konci války už nebyl schopen ani ovlivňovat jednání
protektorátní vlády. Podepsal většinu zásadních protektorátních právních
předpisů, které si již nemohl ani přečíst natož jim rozumět, a přijal bezděčně
roli proněmeckého poslíčka a loutky. Poslední dva roky už nebyl chopen
vzdorovat jakémukoli tlaku. Dokázal však zajistit, aby předválečná kancelář
prezidenta Edvarda Beneše, kterého Hácha stále považoval za skutečného
prezidenta, zůstala netknutá, v takovém stavu jako byla, když Beneš z ní odešel
do emigrace, aby se do ní mohl vrátit.
Válka a okupace českých zemí skončily 8 - 9.
května, už 13. května 1945 byl na příkaz
komunistického ministra vnitra Noska těžce nemocný Emil Hácha zatčen na zámku v
Lánech a dopraven do věznice na Pankráci, kde 27. července 1945
zemřel. Prezident Beneš pro jeho propuštění nehnul prstem. Teprve po roce 1990
mohlo být na Háchově hrobě uvedeno jeho jméno.
Žádné komentáře:
Okomentovat