V listopadu 1971 byla v Solnici v Orlických horách ukončena výroba populárního tříkolového vozítka pro invalidy Velorex, nazývaného hadraplám, létající montgomerák a pod. Výroba Velorexu v Solnici, v bývalé výrobně kuchyňského nábytku, byla zahájena v roce 1951.
V té době už měl Velorex za sebou několikaletý vývoj. Bratři Stránští z Perníku u České Třebové, majitelé opravny jízdních kol, kteří byli konstruktéry vozítka, první typ údajně sestrojili už v roce 1943, ale prvních 12 kusů prodali v roce 1945.
Poválečná doba sice přímo volala po výrobě podobných jednoduchých a levných vozidel, ale do Československa vpadla éra těžkého průmyslu. Po válce byl automobilový průmysl znárodněn a centralizován, z desítek továren na výrobu motocyklů, automobilů, traktorů a jiných vozidel byla výroba soustředěna hlavně pod značky Škoda, Tatra, Praga, Jawa, ČZ a Zetor.
Drobní výrobci se nejdříve těžko prosazovali a po roce 1948 o živnosti přišli. Bratři Stránští, kteří dílnu přestěhovali do Solnice v Orlických horách, uplatnili svůj výrobek jen zásluhou toho, že ho označili jako vozítko pro invalidy. Proto ho mohli nejen vyrábět, ale zásluhou nulové daně také dobře prodávat (dal se koupit za 25% toho, co stál běžný motocykl).
Přestože od roku 1955 bratři Stránští u výroby už nebyli, vozítko bylo pořád vyvíjeno a zdokonalováno. V roce 1959 bylo měsíčně vyráběno 120 kusů. V roce 1963 byl motor Jawa 250 nahrazen dvouválcovým Jawa 350, od roku 1968 byl vybavován dynamostartérem.
V nejlepším je třeba přestat, říká přísloví. V roce 1971, po dvaceti létech výroby, někdo rozhodl, že výroba tříkolek Velorex bude nahrazena výrobou lehkých čtyřkolových vozítek. Mimo toho, že čtyřkolový Velorex měl primitivní konstrukci, v konkurenci s továrně vyráběnými malými automobily Trabant či Fiat500 neobstál. Během dvou let bylo vyrobeno jen 1380 čtyřkolových Velorexů, pak byla výroba zcela ukončena. V podvědomí veřejnosti byla zapsána hnědá tříkolka. Zájem o koupení licence v druhé polovině osmdesátých let projevil nějaký indický podnik, v té době však solnické výrobní zařízení bylo zlikvidováno.
I pro mě je vlastně škoda že teď taková stará auta budou muset jít ze silnic. To je skutečné umění a my ho teď budeme vyřazovat, takové věic by se neměly dít. A to nemluvím takto jenom proto že jsem právě přečetla jedním hltem Hranatá legenda Filip Turek. Je to obecně dáno
OdpovědětVymazat