Skanzen privatizace zemědělství.

Před rokem 1989 české zemědělství bylo výkladní skříní země. Soběstačnosti ve výrobě potravin, podle smělých plánů komunistického vedení, bylo téměř dosaženo, ale ani plné žaludky k spokojenosti občanů nestačily. Komunistické režimy byly zbrojními závody ekonomicky vyčerpány a začaly se hroutit zevnitř, ekonomové zahnali ideology do kouta.
Bývalá vrátnice a váha.


Svérázná Klausova privatizace krutě zasáhla venkov. Během několika let muselo zemědělství opustit dvě třetiny zaměstnanců. Tímto útokem byly nejvíce postiženy oblasti v méně příznivých podmínkách, v nichž ovšem za vlády komunistů bylo zásluhou rekultivací, meliorací a jiných investic a státních podpor dosahováno téměř stejných výnosů jako v úrodných oblastech.
Hlavní sklad.


V oblastech, kde v padesátých letech byla sklizeň 1,5 tuny obilí z hektaru nadprůměrným výnosem, bylo zásluhou vysokých stavů skotu a intenzivního hnojení organickými hnojivy sklízeno 5 a více tun. Protože státní výkupní podniky nebyly na nákup velkého množství obilí připraveny, musely si zemědělské podniky postavit vlastní sklady.
Sušička obilí.


Jeden z takových skladů se stal předmětem privatizace. Nový majitel měl jistě jiné představy o tom, kolik na obchodu se zemědělskými plodinami vydělá, než byla skutečnost. Velká část zemědělství v oblasti se rychle přeorientovala na mulčování trávy, která nyní roste na kdysi nákladně zúrodňovaných polích.
T603, ve které jezdili ředitelé.


Majiteli zprivatizovaných skladů se sice na výhodné ceny podařilo podepsat nějaké smlouvy většinou se soukromými zemědělci, kteří neměli skladovací prostory. Platby za obilí však se postupně prodlužovaly. Nakonec odebral obilí, prodal a zmizel. Během více než desetiletí od uzavření výkupu okradení zemědělci už ztrátu oželeli. Dlouhou dobu opuštěné objekty však chátrají, nejsou samy schopny se bránit útokům zlodějů a vandalů. Jen zdařile vyvedená tabule na vratech ještě odolává. (rd).