Velikonoce, svátky českého konzumu a beznaděje.

Kdo dneska na první pokus na parkovištích supermarketů najde volné místo k zaparkování, může mluvit o velkém štěstí. Letošní velikonoce jsou v kalendáři mimořádně pozdě a za mimořádně teplého počasí, které jako by si chtělo zopakovat nádherné jaro roku 1968. Bohužel jen to počasí nezapomnělo na dobré vychování. Tehdy, za Pražského jara, to všechno bylo jiné. Lidé na sebe usmívali, táhli za jeden provaz, nebyl každý proti někomu jako v současnosti.

Velký pátek je ve většině kulturních evropských zemí slaven jako nejdůležitější svátek křesťanů. V České republice svátkem není. Tvrdý komunistický ateizmus něco takového nepřipustí. Pouze dětem byly od Zeleného čtvrtka nabídnuty prázdniny. Nikoli kvůli návštěvě bohoslužeb a polednímu řehtání, místo zvonů, ale kvůli rekreaci rodičů, výjezdu do rekreačních středisek doma i v zahraničí.

V roce 1989 se změnil politický systém, česká masa ovšem zůstala marxistická. Zdá se, že je více marxistická než za vlády komunistů, kdy západní chrámy konzumu pro ni byly jen předmětem maloměšťácké touhy. Není možné se divit, že křesťanská pravidla, na nichž stojí světová civilizace, lidem v ČR říkají pořád méně. Co je platné, že rodiče nebo učitelé říkají dětem, že krást se nesmí, když hlava státu se nechá slyšet: "Krást se smí, když vás nikdo nevidí." Lhaní, korupce, podvádění, arogance a psychické násilí se staly běžnými záležitostmi v chování politiků. Občan se přizpůsobí. Ústavu obchází každý, říká ministr zdravotnictví. Prezident si ústavu vykládá svým způsobem a všichni mlčí.

Slunečné teplé počasí vyhnalo na silnice velké množství aut. Muziku tvrdí dodávkové vozy, pro jejichž řidiče zřejmě žádná pravidla neplatí, protože spěchají. Padesátka v obci je pro jejich řidiče neznámým pojmem, stejně jako dodržování větší vzdálenosti než 1 m. Správné je jen to, co přináší zisk, říkají pragmatici. Čím větší zisk, tím je takové jednání správnější. Co chybí k návratu do prvobytně pospolné společnosti, kde okrást, zabít a zotročit slabšího se smělo? (M.Veselý)