Puč československých komunistů v roce 1948 byl jako přes kopírák opsaný z bolševického puče v roce 1917. Dělnictvo bylo několik let před tím nabíjeno marxizmem a třídním bojem. Gottwald pro uchopení moci využil Benešovy slabosti pro Stalina. Jak opičení po Rusku bylo primitivní, tak bylo účinné. Základy komunistické totality byly vybudovány v letech 1945 až 1948, i když zárodky komunistické totality jsou mnohem starší. Toto období není ani zdaleka možno nazvat demokracií, jakou poznala Masarykova 1. republika, ani jak ji zná současná ČR.
Čeští zajatci a legionáři byli v Rusku při bolševické revoluci a viděli, jak nepatrná hrstka bolševiků dokázala dostat na svou stranu bývalou carskou armádu, jejíž důstojníky za několik let téměř všechny popravila, a vytvořit z ní Rudou armádu. Ruské obyvatelstvo dostalo na vybranou; buď se přizpůsobit, nebo pracovní tábor na Sibiři a smrt. Mnoho českých zajatců bylo pod hrozbou zastřelení nahnáno do Rudé armády, ale legionáře se dařilo přetáhnout k bolševikům jen výjimečně. Jejich tříletá sibiřská anabáze byla doprovázena spoustou bojů s bolševiky. Proto se legionáři po roce 1945 automaticky stali nepřáteli českých komunistů, kteří je odstavili z veřejného života stejně, jako to udělali v roce 1940 nacisté.
V roce 1935 se ministrovi zahraničí Benešovi podařilo uzavřít spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, který o pár let později uzavřel podobnou smlouvu s nacistickým Německem. Benešovým hlavním problémem už od počátku 1. světové války byli čeští Němci, s jejichž přítomností a politickým vlivem v českých zemích se nechtěl vyrovnat a dělal vše pro jejich odstavení. Kde se v něm tato nenávist vzala, je záhadou. Snad to byla pomsta za jejich loajalitu k Vídni, jejich neochotu ustupovat české převaze nebo jejich podnikatelské úspěchy? Podobná byla Benešova nenávist k Agrární straně. Těžko odpovědět, jak by se asi politická situace v Československu vyvíjela, kdyby první republika nebyla charakterizována soupeřením Čechů s Němci? Určitě by kvůli převálcování českých Němců nemuselo být hospodářsky a kulturně upláceno tenkrát nerozvinuté Slovensko, které po odtržení od Maďarska o žádnou nadvládu Prahy, nebo kohokoli jiného, nestálo.
Bylo v roce 1943 marné varování členů londýnské vlády, především dr. Feierabenda, tvrdohlavý Beneš vsadil na Stalina jako pomocníka při vyhnání sudetských Němců a odletěl do Moskvy, aby se Stalinem uzavřel smlouvu o přátelství a zřejmě souhlasil s tím, aby se Československo dostalo do sféry vlivu Sovětského svazu, což byl jeden Stalinův trumf při Jaltské konferenci. V Moskvě v prosinci 1943 Beneš jednal o poválečném uspořádání země rovněž s Gottwaldem a dalšími československými komunisty. To byl základ pozdějšího Košického vládního programu a speciálního zákona o likvidaci Agrární strany. Beneš přistoupil i na trik komunistů, že od roku 1945 mohli mít jednu stranu v Čechách (KSČ) a jednu na Slovensku (KSS).(Jiří Krž, 21.3.2010) - Pokračování
Čeští zajatci a legionáři byli v Rusku při bolševické revoluci a viděli, jak nepatrná hrstka bolševiků dokázala dostat na svou stranu bývalou carskou armádu, jejíž důstojníky za několik let téměř všechny popravila, a vytvořit z ní Rudou armádu. Ruské obyvatelstvo dostalo na vybranou; buď se přizpůsobit, nebo pracovní tábor na Sibiři a smrt. Mnoho českých zajatců bylo pod hrozbou zastřelení nahnáno do Rudé armády, ale legionáře se dařilo přetáhnout k bolševikům jen výjimečně. Jejich tříletá sibiřská anabáze byla doprovázena spoustou bojů s bolševiky. Proto se legionáři po roce 1945 automaticky stali nepřáteli českých komunistů, kteří je odstavili z veřejného života stejně, jako to udělali v roce 1940 nacisté.V roce 1935 se ministrovi zahraničí Benešovi podařilo uzavřít spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, který o pár let později uzavřel podobnou smlouvu s nacistickým Německem. Benešovým hlavním problémem už od počátku 1. světové války byli čeští Němci, s jejichž přítomností a politickým vlivem v českých zemích se nechtěl vyrovnat a dělal vše pro jejich odstavení. Kde se v něm tato nenávist vzala, je záhadou. Snad to byla pomsta za jejich loajalitu k Vídni, jejich neochotu ustupovat české převaze nebo jejich podnikatelské úspěchy? Podobná byla Benešova nenávist k Agrární straně. Těžko odpovědět, jak by se asi politická situace v Československu vyvíjela, kdyby první republika nebyla charakterizována soupeřením Čechů s Němci? Určitě by kvůli převálcování českých Němců nemuselo být hospodářsky a kulturně upláceno tenkrát nerozvinuté Slovensko, které po odtržení od Maďarska o žádnou nadvládu Prahy, nebo kohokoli jiného, nestálo.
Bylo v roce 1943 marné varování členů londýnské vlády, především dr. Feierabenda, tvrdohlavý Beneš vsadil na Stalina jako pomocníka při vyhnání sudetských Němců a odletěl do Moskvy, aby se Stalinem uzavřel smlouvu o přátelství a zřejmě souhlasil s tím, aby se Československo dostalo do sféry vlivu Sovětského svazu, což byl jeden Stalinův trumf při Jaltské konferenci. V Moskvě v prosinci 1943 Beneš jednal o poválečném uspořádání země rovněž s Gottwaldem a dalšími československými komunisty. To byl základ pozdějšího Košického vládního programu a speciálního zákona o likvidaci Agrární strany. Beneš přistoupil i na trik komunistů, že od roku 1945 mohli mít jednu stranu v Čechách (KSČ) a jednu na Slovensku (KSS).(Jiří Krž, 21.3.2010) - Pokračování
Pan president Beneš neměl velký výběr. Polsko
OdpovědětVymazatspojeneckou smlouvu odmítlo, Maďarsko se nikdy se vznikem Československa nesmířilo, Malá dohoda byla garancí jen proti Maďarsku, význam spojenectví s Francií a potažmo Británií ukázal v Mnichově, Němci se po nástupu Hitlera k moci chovali nepřátelsky ke všem zemím kde byli menšinou.A tak jediné dvě oprávněné výtky jsou zákaz Agrární strany a přistoupení na trik komunistů. Spojenectví se Stalinem uzavřel i Churchil a toho snad nikdo nepodezřívá, že byl komunistou!Agrární strana bylo jedinou relevantní konzervativní stranou v historii Československa!
Já to jinak nevidím
OdpovědětVymazat