Český rozhlas uvedl tento týden pořad o herečce Zorce Janů (Babkové), která 26. března 1946 skončila stejnou smrtí jako o dva roky později ministr zahraničí Jan Masaryk.
Smrt obou je si hodně podobná nejen pádem z okna, ale i okolnostmi politickými, převratovými událostmi. Podobní jsou si i tím, že žili ve stínu slavných osobností. Jan Masaryk vedle významného otce, filozofa, prezidenta, Zorka Janů vedle slavné sestry Lídy Baarové (Babkové), starší o sedm let.
O herečce Zorce Janů se před rokem 1989 nepsalo ani nehovořilo. Tak jako o její sestře Lídě Baarové, která v touze po proniknutí do světového filmu se ve třícátých letech zapletla s nacistickými pohlaváry, za což trpěla během války a hlavně po válce. Byla sice období (60. a 80. léta) kdy obě sestry se v pořadech pro pamětníky objevily na televizních obrazovkách, ale to bylo všechno. Poválečné generace neměly vědět podrobnosti o prvorepublikových umělcích ani o poválečných štvanicích na nevinné lidi, lidových soudech a o nezákonnostech.
Autor rozhlasového pořadu Stanislav Motl nyní Zorku Babkovou vybarvuje jako nevyrovnanou tělesně i duševně nemocnou ženu, která dlouhá léta na nic jiného nemyslela než na smrt.
Tak, jak to v polozavřeném uměleckém světě chodí, jako hlavní příčina smrti Zorky Janů je po listopadu 1989 uváděn zákaz vstupu na jeviště. Autorství tohoto zákazu je připisováno Václavu Vydrovi nejstaršímu. Jako by okolní svět neexistoval.
Zorka Janů byla herečka nejen mimořádně talentovaná, ale také obdařená velkým intelektem. Neměla předchůdkyni, ale ani následovnici. Snad jedině snivě krásná a křehká, rovněž z vlastního rozhodnutí ze života odešlá, Jana Rybářová se jí v 50. letech podobala. Zorka nenáviděla fašizmus a násilí, její srdce tlouklo pro obyčejné lidi, pro levici.
Zorku Janů přímo k sebevraždě nedohnal jen komplex problémů zdravotních, rodinných a pracovních, ani Vydra st., ani uvěznění sestry Lídy Baarové (v mnoha podstatných věcech si nerozuměly), ani smrt matky při vyšetřování na SNB. Zničila ji ta hrozná poválečná atmosféra, v níž luza udusila všechny její představy o poválečné demokracii, morálce a sociální spravedlnosti. Nejvíc ji asi zničilo ztroskotání partnerských vztahů (hlavně se spisovatelem Františkem Kožíkem, částečně s hercem Karlem Högerem a také s pozdějším filmovým teoretikem prof. A. M. Brousilem). (M.Veselý, 24.2.2010)
Smrt obou je si hodně podobná nejen pádem z okna, ale i okolnostmi politickými, převratovými událostmi. Podobní jsou si i tím, že žili ve stínu slavných osobností. Jan Masaryk vedle významného otce, filozofa, prezidenta, Zorka Janů vedle slavné sestry Lídy Baarové (Babkové), starší o sedm let.
O herečce Zorce Janů se před rokem 1989 nepsalo ani nehovořilo. Tak jako o její sestře Lídě Baarové, která v touze po proniknutí do světového filmu se ve třícátých letech zapletla s nacistickými pohlaváry, za což trpěla během války a hlavně po válce. Byla sice období (60. a 80. léta) kdy obě sestry se v pořadech pro pamětníky objevily na televizních obrazovkách, ale to bylo všechno. Poválečné generace neměly vědět podrobnosti o prvorepublikových umělcích ani o poválečných štvanicích na nevinné lidi, lidových soudech a o nezákonnostech.
Autor rozhlasového pořadu Stanislav Motl nyní Zorku Babkovou vybarvuje jako nevyrovnanou tělesně i duševně nemocnou ženu, která dlouhá léta na nic jiného nemyslela než na smrt.
Tak, jak to v polozavřeném uměleckém světě chodí, jako hlavní příčina smrti Zorky Janů je po listopadu 1989 uváděn zákaz vstupu na jeviště. Autorství tohoto zákazu je připisováno Václavu Vydrovi nejstaršímu. Jako by okolní svět neexistoval.
Zorka Janů byla herečka nejen mimořádně talentovaná, ale také obdařená velkým intelektem. Neměla předchůdkyni, ale ani následovnici. Snad jedině snivě krásná a křehká, rovněž z vlastního rozhodnutí ze života odešlá, Jana Rybářová se jí v 50. letech podobala. Zorka nenáviděla fašizmus a násilí, její srdce tlouklo pro obyčejné lidi, pro levici.
Zorku Janů přímo k sebevraždě nedohnal jen komplex problémů zdravotních, rodinných a pracovních, ani Vydra st., ani uvěznění sestry Lídy Baarové (v mnoha podstatných věcech si nerozuměly), ani smrt matky při vyšetřování na SNB. Zničila ji ta hrozná poválečná atmosféra, v níž luza udusila všechny její představy o poválečné demokracii, morálce a sociální spravedlnosti. Nejvíc ji asi zničilo ztroskotání partnerských vztahů (hlavně se spisovatelem Františkem Kožíkem, částečně s hercem Karlem Högerem a také s pozdějším filmovým teoretikem prof. A. M. Brousilem). (M.Veselý, 24.2.2010)
I like your style: brief and informative
OdpovědětVymazat