Přestože Gottwald a další nejvyšší pohlaváři předúnorové komunistické strany byli od dvacátých let školeni v Moskvě, hned po 2. světové válce k převratu a totálnímu ovládnutí státu neměli odvahu. Byli sice také hodně načichlí prvorepublikovou demokracií, ale hlavně si nebyli jisti silou, kterou by mohli umlčet a ovládnout veřejnost. A tak zkoušeli vítězství v parlamentních volbách.
Začátek cesty k Vítěznému únoru.
Ukradená svoboda v roce 1945
Následky odmítnutí Mashalova plánu mají nedozírné následky.
Hodně jim pomáhaly Benešovy více či méně naivní intriky a populizmus. Vyhnáním českých Němců, a znárodněním bank, dolů a největších průmyslových podniků konal za komunisty špinavou práci. Víc ho nepotřebovali. Beneš nechtěl pochopit, že doba Masarykova a Švehlova, kdy politika byla džentlmenská šachová hra, je nenávratně pryč. Bolševické způsoby politiky, které se do Československa valily z Ruska, neměly pro demokratická pravidla pochopení. Násilí světilo prostředky.
V polosvobodných volbách v roce 1946 sice v českých zemích zvítězili, ale neměli většinu, aby mohli nastolit neomezovanou diktaturu proletariátu. A situace se pro ně nevyvíjela příznivě, ani mezi dělníky neměli zajištěnou nadpoloviční podporu, navíc na počátku roku 1948 návrh ostatních třech politických stran na uspořádání předčasných voleb je hanebně zaskočil. Svobodným volbám se od války pokušeli zabránit ovládnutím ministerstva vnitra.
Venkova se týkala také pozemková reforma, se kterou 24.9.1946 do vlády přišel komunistický ministr zemědělství Ďuriš. Vlastnictví mělo být omezeno na 150 ha zemědělské a 250 ha veškeré půdy. Zákon sice byl schválen 11. července 1947, ale už od jara 1947 Ďuriš jezdil po venkově a oznamoval snížení vlastnictví veškeré půdy na 50 ha. Byl to jeden ze způsobů podvodné komunistické agitace, protože o půdu mělo přijít jen bezvýznamné procento velkostatků, ale získat ji mělo velké množství bezzemků, domkářů a chalupníků, o jejichž podporu komunisté usilovali.
Skutečným záměrem komunistů ovšem byla kolektivizace československého venkova, podle sovětského vzoru. Informace o zakládání kolchozů se ze stranických schůzí dostaly k venkovské veřejnosti, u které vyvolávaly obavy a odpor. Ztráta vesnických voličů, kteří KSČ v roce 1946 výrazně pomohli k vítězství, byla dalším pádným důvodem komunistů proč zabránit volbám a násilně převzít moc.(Jiří Krž, 29.3.2010)
Začátek cesty k Vítěznému únoru.
Ukradená svoboda v roce 1945
Následky odmítnutí Mashalova plánu mají nedozírné následky.
Hodně jim pomáhaly Benešovy více či méně naivní intriky a populizmus. Vyhnáním českých Němců, a znárodněním bank, dolů a největších průmyslových podniků konal za komunisty špinavou práci. Víc ho nepotřebovali. Beneš nechtěl pochopit, že doba Masarykova a Švehlova, kdy politika byla džentlmenská šachová hra, je nenávratně pryč. Bolševické způsoby politiky, které se do Československa valily z Ruska, neměly pro demokratická pravidla pochopení. Násilí světilo prostředky.
V polosvobodných volbách v roce 1946 sice v českých zemích zvítězili, ale neměli většinu, aby mohli nastolit neomezovanou diktaturu proletariátu. A situace se pro ně nevyvíjela příznivě, ani mezi dělníky neměli zajištěnou nadpoloviční podporu, navíc na počátku roku 1948 návrh ostatních třech politických stran na uspořádání předčasných voleb je hanebně zaskočil. Svobodným volbám se od války pokušeli zabránit ovládnutím ministerstva vnitra.
Venkova se týkala také pozemková reforma, se kterou 24.9.1946 do vlády přišel komunistický ministr zemědělství Ďuriš. Vlastnictví mělo být omezeno na 150 ha zemědělské a 250 ha veškeré půdy. Zákon sice byl schválen 11. července 1947, ale už od jara 1947 Ďuriš jezdil po venkově a oznamoval snížení vlastnictví veškeré půdy na 50 ha. Byl to jeden ze způsobů podvodné komunistické agitace, protože o půdu mělo přijít jen bezvýznamné procento velkostatků, ale získat ji mělo velké množství bezzemků, domkářů a chalupníků, o jejichž podporu komunisté usilovali.
Skutečným záměrem komunistů ovšem byla kolektivizace československého venkova, podle sovětského vzoru. Informace o zakládání kolchozů se ze stranických schůzí dostaly k venkovské veřejnosti, u které vyvolávaly obavy a odpor. Ztráta vesnických voličů, kteří KSČ v roce 1946 výrazně pomohli k vítězství, byla dalším pádným důvodem komunistů proč zabránit volbám a násilně převzít moc.(Jiří Krž, 29.3.2010)
Nic není pro demokracii nebezpečnější než rozmáhající se pocit, že politici se starají jen o sebe a na obyčejné lidi kašlou. Z těchto nálad těží všichni demagogové a diktátoři, kteří přicházejí jako ti, kdo konečně udělají pořádek. Zářný příklad najdeme ve vlastní historii – v meziválečné éře proslul jistý poslanec výrokem, že parlament je žvanírna a začal politiku dělat na ulici. Jmenoval se Klement Gottwald a za pár let zakroutil demokracii krkem.
OdpovědětVymazatDoklad o tom, že žádné volby skutečnou změnu režimu nepřinesou. Kdyby politici si nebyli jistí tím, že volby nic nezmění, nikdy by nepřipustili, aby se konali jinak než v jejich režii. Proto vymysleli pětiprocentní omezení pro vstup do sněmovny. Tím v obavách z propadnutí hlasu donutili voliče k tomu, že volí strany, s jejichž programem nesouhlasí. Další podvod spočívá v tom, že hlasy starn, které se do sněmovny nedostanou, jsou rozděleny úspěšnějším stranám.
OdpovědětVymazat