Důležitou součástí poválečného hospodářského zázraku BRD byla morálka

 Poválečný Adenaurův západoněmecký hospodářský zázrak byl postaven na síle předválečné říšské ekonomiky doplněné a urychlené válečnými technologiemi, ale především na principu sociálně-tržního hospodářství prosazeného křesťansko-demokratickou stranou.

V  současnosti lze na internetu shlédnout bezpočet videí o II. světové válce, o německé armádě a o rozbitém Německu. Umělá inteligence dovede vyhrabat a upravit kdejaký filmový šot, spojit je a opakovat tak dlouho, až je z nich dlouhý film, který IA ještě trapně až hloupě okomentuje. Na filmových záběrech možno vidět neskutečně rozbitá německá města, především Berlín. Co nerozbily anglo-americké bombardéry, to dokonalo sovětské dělostřelectvo.

 Skoro nikdo tehdy, na počátku května 1945, nevěřil, že z Berlína někdy bude zase fungující velkoměsto. Do úklidu sutin se tehdy daly především obětavé německé ženy, mladé i starší. Muži nebyli, počty zabitých, raněných a zajatých šly do milionů. Jistou výhodou bylo, že pokračovalo  zaběhlé nacistické válečné zásobování, stačilo přídělový systém jen mírně upravit, podle intenzity zapojení do poválečného úklidu. Výhodou při obnově německého hospodářství byl příchod vyhnanců (4-5 mil. lidí) z českých zemí a ze Slezska. Tito lidé byli vděčni i za minimální mzdy, takže tradiční německé firmy se dostávaly rychle nad předválečnou ekonomickou úroveň. Spojení západních okupačních zón do jednoho státu a přijetí Marshallova plánu byly ekonomicky velmi šťastné kroky.  

Lidé v Západním Německu už brzy po válce cítili hospodářský vzestup, protože měli srovnání se situací od roku 1918 do roku 1945. Nicméně skutečný blahobyt pro pracující přichází až s růstem mezd, Němci si poprvé po mnoha letech kupují nábytek, oblečení atd. a ekonomika roste o to více díky vnitřní poptávce. CDU sice poměrně dlouho odmítala zvýšit životní úroveň lidem nepracujícím včetně důchodců. Nicméně pod hrozbou růstu sociální demokracie mění názor a pouští se do velké sociální reformy, která plně – pod vládou pravice – začleňuje NSR do západního modelu sociálního státu s téměř třetinou HDP ve veřejných výdajích.

Do očí bijící byl rozdíl mezi architekturou západního vs. východního Berlína. Na západě modernismus, na východě stalinský model. Ve východním Berlíně vznikalo „luxusní“ bydlení pro dělníky. Ironicky tito dělníci pak v roce 1953 povstali proti režimu. Pokud jde o NSR, blahobyt byl pro obyvatelstvo po tak dlouhé době – od roku 1918 – úžasným překvapením a výrazně změnil jejich postoj k demokracii, která byla dosud spojována s protiválečnými a ekonomickými problémy. 

Důležitou roli sehrála integrace do západní Evropy: odbory a jejich integrace do vedení firem (zákonem prosazený Adenauerem) a návrat k tradiční rodině. Žena opět neměla rovnoprávné postavení, až ústavní soud zasáhl a zrovnoprávnil postavení žen aspoň vůči dětem. Živiteli rodin měli být jen muži, pro které mělo být nedůstojné, aby ženy chodily do práce. Ukázalo se však, že vrátit se k ideálu tradiční rodiny už nejde. Vyhnat ženy z práce už nešlo. Ženy směly tedy pracovat na částečné úvazky.

Stejně tak muži už nebyli ti, kdo bojují, ale jejich role se přeměňovala v rodinnou a civilní. Nacionalismus se přešel do roviny sportu. Obrovskou senzaci vyvolalo vítězství NSR ve světovém šampionátu ve fotbale v roce 1954. Společenská stabilita do poloviny 50. let v souvislosti s pojetím rodiny není v NSR dodnes dostatečně prozkoumána. Pro obhájce dnešních názorů a způsobů života to zřejmě není žádoucí.