Útoky z 11. září 2001 byly brutálním, krvavým budíčkem. Ukázaly nám, že existence naší civilizace není samozřejmostí a že nepřátelé svobody nerespektují pravidla mezinárodního práva, ale rozumějí pouze síle.
Z konzervativního pohledu nešlo o selhání jednotlivců či pouhý kriminální akt, jak se nám dodnes snaží namluvit levicoví akademici a relativisté. Byl to přímý, ideologicky motivovaný útok na samotné základy židovsko-křesťanské civilizace, na naši svobodu, tradice a způsob života. Radikální islamismus tehdy jasně deklaroval svůj cíl: zničení Západu.
Reakce tehdejší Bushovy administrativy byla vedená morální jasností – vědomím, že mezi dobrem a zlem nelze dělat kompromisy. Obrana národní suverenity a bezpečnosti občanů je prvotní a nejposvátnější povinností každého státu. Pokud selže stát v této roli, ztrácí svou legitimitu. Západ tehdy dokázal, že se umí tvrdě bránit.
S odstupem čtvrtstoletí však musíme být k tehdejší politice i zdravě kritičtí. Snaha neokonzervativních elit exportovat demokracii západního střihu do kultur, které pro ni nemají historické ani hodnotové předpoklady, narazila na realitu v Iráku i Afghánistánu. Konzervatismus nás učí realismu a pokoře před historií; nelze sociálním inženýrstvím změnit kmenové společnosti v liberální oázy. Nekonečné války navíc vyčerpaly západní pokladny a vedly k nebezpečnému posílení vnitřního státního aparátu na úkor občanských svobod.
Dnes, v roce 2026, čelíme novým geopolitickým hrozbám, ale lekce z 11. září zůstává neměnná. Západ nemůže přežít, pokud ztratí víru ve vlastní hodnoty, pokud propadne sebemrskání a multikulturní naivitě. Bezpečnost a suverenita nejsou zadarmo. Odkaz onoho tragického zářijového rána je jasný: mír se neudržuje ústupky tyranům a fanatikům, ale odhodláním a nekompromisní připraveností vlastní civilizaci bránit.
Žádné komentáře:
Okomentovat