Paní je 85 let, je z Ukrajiny, z města které už neexistuje, ani trosky, nic prostě. Paní chodí o chodítku, minulý rok ji srazilo auto. Jdeme za panem doktorem, vysvětluju, proč paní přišla, s čím se léčí. Dá pokyn, ať se svlékne a lehne na lůžko.
Doktor začne se ptát, odkud žena je, odpovídám, že z Ukrajiny. Začne se ušklíbat a ptá se, za co tady žije, říkám, že má humanitární dávku (opakuji, že po zaplacení ubytovny nemá ani životní minimum). Doktor se ušklíbá. Pak se zeptá, proč sem přijela, proč nezůstala na Ukrajině. Odfrkne si, když řeknu, že je klientka pojištěna, řekne "Bohužel" a začne počítat, kolik je tu zbytečně živeno a léčeno Ukrajinců.
Další pobyt v ordinaci neměl význam. Poprosila jsem ženu, ať bez vyšetření se oblékne. I ona pochopila o co jde, nejedná se totiž o ojedinělé chování vůči cizincům. I doktoři mohou být ostudou demokratického státu, v jehož ústavě je mezinárodní listina lidských práv a svobod. (kráceno)
Žádné komentáře:
Okomentovat