Každoročně se 21. srpen stává příležitostí, kdy se veřejný prostor plní zaklínadly, která mají deklarovat přináležitost k pozicím, o nichž zpravidla jen málokdo pochybuje. Účastníků Pražského jara kvapem ubývá, rok 1968 začínají svým neomylným způsobem popisovat digitální pamětníci narození po roce 1995.
Při invazi vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 skutečně zahynulo relativně málo Čechoslováků, protože podle později zjištěných informací sovětské velení poslalo půlmilionové vojsko do Československa kvůli ochraně obyvatelstva před vstupem kontrarevolucionářů ze Západu. Slavné poválečné osvobození 1945 se však neopakovalo.
Takže Sověti si opravdu dávali pozor, aby Čechoslováky nevyvražďovali. Dopad invaze však byl v následujících jednadvaceti letech pro Československo stejně nebo více katastrofální než po roce 1945 - především tím, že ještě více Čechoslováků - především Čechů - bylo kvůli materiálním výhodám ochotno s normalizačním režimem, jenž se klaněl Moskvě, spolupracovat.
V důsledku invaze roku 1968 vznikl v Československu však normalizačně pravicový režim, v němž jediné, co bylo důležité pro lidi přizpůsobivé, aktivní a všeho schopné, byl majetek a konzumerismus. Získat moc a majetek za normalizace bylo jednoduché, nebyla potřebná vzdělanost ani pracovitost, stačilo opakovat sovětské ideologické bláboly a souhlasit s vedením KSČ. Byl to opravdu materialisticky hnusný režim, který vychoval dravé ekonomy vexláckého typu. Jim po roce 1989 stačilo jen otevřít kohouty a státní majetek přitékal na konta jejich a jejich ochránců a příznivců.
Žádné komentáře:
Okomentovat