Před deseti tisíci lety lidé přešli od kočovného loveckého způsobu života k usedlému obdělávaní zemědělské půdy. Dodnes se tomu říká zemědělská revoluce. Rozvoj průmyslu znamenal přesun obyvatelstva do měst, rozvoj dopravy, vzdělání, byrokracie a nenadálé myšlenky národního státu. Zkušenost zemědělce ztratila význam. V masové industrializaci vznikly banky, železnice, odbory a zrodila se politická demokracie. Dvacáté století kromě dvou světových válek a globalizace přineslo i další nečekanou změnu, rychlý přesun z průmyslu do služeb, financí a zábavy.
V devadesátých letech vpadly do života lidstva počítače, nastoupil internet a mobilní telefonie. Vypukla takzvaná digitální revoluce. Ta zasáhla i české země a jejich nepovedenou hospodářskou transformaci.
Snad stačí připomenout pozdní veřejné přiznání premiéra Jana Stráského o tom, že Václav Klaus za socializmu sledoval pijavici tvořenou řezníky, zelináři, vexláky, ekonomy socialistických podniků a jinými prospěcháři, při privatizaci ji chytil na kuponovou knížku a vykrmil tak, že z ní vyrostla trvale nenažraná velkoměstská šlechta, která je schopná vysávat zbytek země do poslední kapky. Vyrostla v poslední době však digitální generace, jejíž snem a cílem je postsocialistickou šlechtu jako pamětnici tlačítkových mobilů za pomoci umělé inteligence vytlačit a zaujmout její místo.
Stát je ovládán koloběhem velkoměstského života. Bude jistě šokem pro digitální generaci, která žije v představě, že vše bylo vynalezeno a nic ji ohrozit nemůže, až se objeví nějaký nový požadavek na způsob života. Nebudou to jaderné střely?
Žádné komentáře:
Okomentovat