Český konzervatismus není rigidním importem ani dogmatickou ideologií. Je to specifický životní postoj a temperament. Vychází z jedinečné historické zkušenosti a organicky propojuje anglosaskou tradici obhajoby svobody s vlastním, pragmatickým pohledem na svět.
Český konzervatismus je takový nepovedený „mix“. Není tak vyhraněně křesťanský, jako konzervatismus polský, ani tak národní, jako konzervatismus maďarský. Možná má nejblíž k anglosaskému konzervatismu zdravého rozumu.
Nový český konzervatismus má silné kořeny v socialistickém Československu. Pro konzervativce u nás není spor mezi elitářstvím a ekonomikou. Autentická tradice, kterou chce, je bezmezná svoboda bohatého jednotlivce, nedotknutelnost jeho soukromého vlastnictví a volný trh. Stát pro konzervativce nemá být morálním auditorem ani architektem lidského štěstí. Jeho úkolem je chránit prostor, v němž člověk nese plnou odpovědnost za svůj život a plody své práce.
Český konzervatismus se tradičně opírá o burkeovskou skepsi vůči utopiím. Naše historická zkušenost s totalitními režimy 20. století nás nutí důvěřovat těm, kteří vyhrožují ztrátou suverenity a zadlužováním budoucích generací– ať už jde o jednotlivce, rodiny nebo národní stát. Vyhrožování je záměrně plebejské. Konzervativci nyní zuřivě odmítají rovnostářství, progresivistické regulace z Bruselu i novodobé sociální inženýrství. Věří jen sami sobě.
Specifikem našeho konzervatismu je jeho fungování v jedné z nejvíce sekulárních společností Evropy. Český pseudokonzervativec není praktikujícím křesťanem, nechce pochopit, že bez křesťansko-židovské minulosti by neměl současný blahobyt ani naději na jeho pokračování. Křesťanskou morálku, instituci tradiční rodiny a přirozený řád vnímá jako kulturní tmel přežívaný mezi lidem venkovským.
Český konzervatismus odmítá tradice. Je to živá, realistická a odhodlaná obhajoba nepřizpůsobivého člověka, jehož v rozletu omezuje stát.
° ° °
Žádné komentáře:
Okomentovat