Proč porodnost klesá. Protože mladí lidi upřednostňují studium, zábavu, cestování a další radosti až do třicátých let života, a někdy i mnohem déle. Je překvapivě málo oborů a prací, na které je nutná přímo vysoká škola jako předpoklad pro vědeckou kariéru. Vůbec není nutno vymýšlet důvody ke stážím v Dubaji. Tohle však současné mladé lidi baví víc než rodina, protože rodina jsou vztahy a závazky. Dnes je propagován život instantní, všechno má být hned a bez komplikací. Nevaž se, odvaž se.
Sobectví žen na prvním místě. Chlapi jsou prý toxičtí, proč bychom se jim my ženy obětovaly. Nikdo mě stejně nebude mít rád tolik, jako se mám ráda já sama. Kamarádky taky děti nemají, blbě se s nimi cestuje, potomci kazí postavu, jdou do peněz, zdržují od cest kolem světa a zážitků které je třeba věšet na sociální sítě.
Mít děti dnes není moderní. Studenti sice děti někdy v budoucnu plánují, ale odkládají je, až na ně bude čas, prostor, peníze, nálada, pauza v kariéře. Jenomže pak je vám čtyřicet a najednou je pozdě. Možná by vám někdo měl říct, že ideální doba na děti není nikdy. Proto je ideální doba právě teď. Netřeba se bát, že vám něco uteče. Kariéra se totiž dá dělat i s dítětem. I vrcholový sport. Ale dítě po čtyřicítce je dražší než pět dětí do třiceti.
Čím dál častěji se také dočítáme, že někdo nechce děti plánovaně. Prý z obavy o osud naší země. Ale cožpak někdy jsme my lidé žili v dobách klidnějších a bezpečnějších? Principiálně odmítat děti je hrubé sobectví.
Nechcete děti ve třiceti? Ani ve čtyřiceti? Ale pak v padesáti najednou zjistíte, že užívat si je pro život málo. Jen se zeptejte svých předků, co jim dělá největší radost. A uvidíte, že to jste vy a vaše děti, vnuci, pravnuci. Potomci. Koneckonců i vy jste na tomto světě jen proto, že vaši rodiče počali, vaše maminky vás porodily. Posloucháte mě, holky? Na vás totiž leží to zásadní rozhodování. Vy, ženy, rozhodujete o tom, že budete mít děti. Že děti vůbec kolem nás budou. Čiňte se tedy.
V médiích kdekdo útočí na ministra kultury, že prý škrtl dotace na tzv. queer filmy. Možná právě proto. Queer problematika se nám cpe do života ze všech světových stran a není předávání cen, aby mezi oceněnými neměla svého laureáta, zatímco v běžném denním sousedství ji prakticky nepotkáte. Naopak normální rodina s několika dětmi je úplně opomíjené téma. Líbilo by se mi, kdyby se proporodní problematika dostala na první stránky časopisů, do kin, na televizní obrazovky a na streamovací služby. Možná by se média mohla pochlapit, namísto vnucovat se dorostu. Snad by se za nos novináři měli chytnout, protože i oni především za tu módu odmítání dětí může. Možná by mohla začít ukazovat, jak skvělé je vyrůstat se sourozenci, jak vám rodina pomůže, jak vás podrží, jak se o vás postará, jak máte ve vyšším věku pro koho žít.
A vy, mladí, začnete něco dělat pro sebe a pro budoucnost civilizace, když už nic neděláte pro rodinu ani pro pánaboha. Když už myslíte jenom na sebe. Vezměte na sebe odpovědnost, najděte si někoho a pracujte na vztahu. Snažte se. Přemáhejte se. Přírodu učeností a angličtinou neoklamete. Hledejte stejně jako naši předci kdysi. Vždyť lidé obojího pohlaví jsou všude kolem. Stačí se odhodlat.
A hlavně přestaňte s těmi výmluvami. Že se vám nechce, už totiž není jenom váš problém. Je to problém budoucnosti, která nebude.
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
Žádné komentáře:
Okomentovat