Generace, která zažila 2. světovou válku válku, již z největší části pominula, pro většinu lidí dnes, zejména mládeže, existuje Hitler pouze jako filmová postava. Svou roli v současné oblibě Hitlerovy doby může hrát inspirace ideou „čisté rasy“, případně fascinace nacistickou estetikou, nacistickým kultem kázně, sebevědomí, brutální rozhodnosti. Současná západní civilizace opustila Krista a na jeho místo dosadila jako jedinou veličinu politika se záporným znaménkem, v podstatě Hitlera
Hitler ovládl podvědomí dvacátého století, stal se z něho jakýsi „sekulární Satan“ věčně svádějící lidstvo k novým špatnostem. Tato ,druhá kariéra Adolfa Hitlera‘ poskytla kvazináboženský důvod pro poválečný konsenzus: zabránit vzkříšení nemrtvého Führera“
Liberálním elitám v Americe i v Evropě často slouží nacistické Německo jako rétorický protiklad – jako jakýsi negativní imperativ – jako posvátná povinnost zabránit „opakování něčeho takového“. Spektakulární hrůzy Hitlerova režimu poskytovaly morální oporu, kterou liberálové mohli vždy použít k argumentaci ve prospěch ještě většího liberalismu.
„Poválečný konsenzus“ vyhnal „silné bohy“. Všechny staré loajality s jejich sjednocující silou – stát, národ, hranice, víra, autorita, tradice – všechny „silné lásky“ – k Bohu, k vlasti, k pravdě – začaly být považovány za podezřelé, za nebezpečné, za pekelný zdroj fanatismu, útlaku, nenávisti a násilí. Na jejich místo elity dosadily takzvané „slabé bohy“ – toleranci, pluralismus, práva jednotlivce, globalizaci. Skutečná politika začala být zužována ve prospěch technokracie a proceduralismu – vždyť demokratické vrtochy mas mohou být nebezpečné…
Dnes, kdy jsme svědky hroutícího se degenerovaného liberalismu s jeho poválečným „antifašistickým“ morálním konsensem, bude pravděpodobně přibývat lidí, kteří budou stará tabu testovat, zlehčovat, ironizovat a vysmívat se jim…
Žádné komentáře:
Okomentovat