Hitler nebyl pravičák, a to navzdory tomu, že se nás tak po dlouhá desetiletí snaží přesvědčit komunistický politický marketing. Dělení komunismu na jedné straně a nacismu a fašismu na straně druhé na levici a na pravici je z podstaty věci zavádějící. S levicí ani s pravicí ta hnutí nemají naprosto nic společného.
Zatímco fašisté a nacisté do jisté míry respektovali soukromé vlastnictví, samozřejmě jen do té míry, dokud neohrožovalo jejich mocenské zájmy, komunisté po celou dobu své mocenské existence soukromé vlastnictví ničili, a to i za cenu ztráty tisíců, možná statisíců lidských životů, jak kupříkladu předvedli v 30. letech minulého století, usilujíce o kolektivizaci ukrajinského zemědělství, do té doby vysoce výkonného.
Útok na kapitalismus a na soukromé vlastnictví představoval jejich osudovou chybu, která se nakonec stala základní příčinou zániku jejich politické moci. Jakákoli alternativa k ekonomice založené na trhu, k němuž neodmyslitelně patří soukromé vlastnictví a je jeho nezbytnou podmínkou, znamená cestu do hospodářského rozvratu. Komunisté, počínaje Stalinem, posedlí představou, že musí v ruce držet absolutní moc, nepochopili na rozdíl od fašistů a nacistů, že je podpora soukromého podnikání politicky posiluje, a ne oslabuje.
Leninův pokus zpětně v ruské ekonomice v roce 1921 po katastrofě způsobené válečným komunismem obnovit kapitalismus byl přesvědčivým dokladem, že komunismus a kapitalismus se vzájemně nevylučují, a že naopak jejich soužití může přinést blahobyt nejen pro privilegované vrstvy.
Rozhodující roli tu spíš sehrály neukojitelné mocenské ambice, živené pověstnou Stalinovou paranoiou, a přesvědčení komunistů, že si moc udrží výhradně zesilováním teroru a snahou dostat tak cokoli, co se hýbá a přemýšlí, pod totální kontrolu. Kapitalistické podnikání proto vnímali jako cosi podvratného. Trockistu, ačkoli v oněch letech byl opět trockismus „in“ jako údajná alternativa ke stalinismu.
Komunisté od fašistů a nacistů liší i sázkou na poněkud jiné priority. Komunisté sázeli na proletariát, tedy skupinu vymezenou třídním uspořádáním, a odmítali jakoukoli podobu nacionalismu s poukazem na to, že důraz na národní zájmy je nepřijatelný.Fašisté pro změnu sázeli na národ, nacisté na rasu. Národ je tu chápan etnicky s pečlivě vybranými prvky sdílené kultury. Rasa, opírající se o sdílenou genetiku (jak se později ukázalo zcela chybně pojatou), je pak výrazem určité nadřazenosti vyvolené rasy nad jinými skupinami lidí, tak zvaně rasově méněcennými. Rasově vyvolenými byli potomci Vikingů, případně Britové. Mezi rasově méněcenné patřili Židé, Slované, Romové a další. Moderní genetika zcela vyvrátila, že existuje několik ras. Je jen jedna: lidstvo.
Cílem politického usilování jak levice, tak pravice byl svobodný, emancipovaný člověk, vědomý si své odpovědnosti za sebe i za své bližní. Jen cestu k němu hledaly levice i pravice rozdílně.
Pravice byla historicky přesvědčena, že člověk, který se už svobodný rodil, který byl v duchu křesťanského sociálního učení nedotknutelný ve své důstojnosti, se jako svobodný a za sebe zodpovědný jedinec bude chovat z povahy své podstaty. Pokud se tak přesto nechová, pak jen díky tomu, že byl o sobě cestou vzdělávání nedostatečně uvědoměn.
Levice nespoléhá na automatickou uvědomělost člověka, i když respektuje jeho svobodnou podstatu. Má zkušenost s lidmi nižších tříd, žijících zpravidla v nejistotě existenciální i existenční. Svobodnou zodpovědnou existenci chápou spíš jako nepříjemný úděl, kterého se rádi zbaví, najde-li se někdo, kdo se o ně postará. Pochopila, že jejich vnitřní nejistotu může rozptýlit jen cestou praktikované sociální vnímavosti, vstřícným sociálním systémem, který ale nezaopatřuje, nýbrž staví lidi na vlastní nohy. Tak nakonec v sobě naleznou schopnost ke svobodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat