Zda skončíme v pekle, nezávisí na nás. To je základní, úhelný kámen celého křesťanství. My potřebujeme Kristovu oběť na kříži. Můžete se sebevíce mrzačit, od pekla vás to nezachrání. Ta pasáž z Matouše přece říká: sami se spasit nemůžete! Chcete z toho dělat popření sexuality? Dostanete se do hnusných patologií. Kristus naopak léčil. Proč uzdravil chromé, když si budou stejně muset utnout ruce a vytrhnout oči? Není lépe být pohřben v hloubi tmavé kobky, aby se člověk vyhnul peklu?
Ne, křesťanství je Kristus a Golgota, křesťanství je láska a svoboda, křesťanství je spása, křesťanství je uzdravení a radost. Budeme si poměřovat viny a zásluhy, budeme bloudit v labyrintu toho, kdo je lepší, horší, kdo si co zaslouží? Ale my všichni žijeme jen díky Bohu, který zemřel na kříži. A toto mystérium spásy začíná o Květné neděli. Kristus nejede do Jeruzaléma, abychom se zavřeli do kobek před vlastní tělesností, ale protože jediný způsob pro nás, jak rozkvétat, je láska. Proto přece uzdravoval. Proto vjíždí do Jeruzaléma: jede uzdravit celé lidstvo, celé tvorstvo, celý vesmír. A ne v tom, že nás zbaví rozkoše ze sexu a jídla. On není nenávistný destruktor, tyran, on je láska. On je Pravda. On ví, kdo jsme, on ví, co jsou naše možnosti, on nás miluje.
A bude umučen. Bude umučen těmi, kdo propadli patologii příkazů a zákazů, kdo mrtvolným popřením života ve jménu vlastní společenské moci drží lidi ve strachu z Božích trestů. Oni vidí třísku v oku bližního, ale trám ve svém vlastním ne, kážou o Bohu a obcházejí, na rozdíl od Samaritána, zraněného člověka na ulici, děkují Bohu, že nejsou tak špatní jako tamten celník, který se dokáže opravdu kát, a neomylně vědí, že musí nechat zavraždit Krista, který jim mate ovečky povídáním o tom, že sobota je pro člověka, ne člověk pro sobotu. Obílené hroby.
Ale co si počneme bez imaginárních vin, příkazů a zákazů, jak budeme měřit dobro a zlo? Jak budeme soudit a zachraňovat sami sebe před peklem a jiné do něj posílat? Co třeba pravda? Zabývat se tím, co se pravdivě děje v nás a kolem nás? Boccacciův realismus moc prostoru k mučení, kaceřování, terorizování peklem nedává, zato dává obrovský prostor k pochopení Kristovy oběti. Vždyť Kristus je Cesta, Pravda i Život. Co třeba skutečné plody různých pravidel, jednání, hodnot, institucí? Podle ovoce poznáte
Žádné komentáře:
Okomentovat