Cesta Jana Masaryka do rudé tmy

 V různých kratších i delších intervalech se po roku 1989 může v mediích spekulovat o smrti Jana Masaryka 10. března 1948. Spekuluje se spekuluje. Jakékoli výsledky bádání jsou dříve nebo později vždy zpochybněny a vyvráceny. Potvrzení první informace z doby, kdy Masarykovo tělo ještě leželo na dlažbě Černínského paláce, že šlo o sebevraždu, je postupem doby pro media i veřejnost stále méně zajímavé. Hledá se senzace.

Jan je zvěčněn ve značném množství článků, knih i filmů. Smrt Jana  Masaryka se v mediích zařadila například mezi nevyjasněná mediální úmrtí Anežky Hrůzové či Otylie Vranské.

 Při pohledu na životopis Jana Masaryka uhodí čtenáře do očí zjištění, že od roku 1918 až do smrti byl nadnášen popularitou svého otce T. G. Masaryka, ale také celé toto období byl pod vlivem Edvarda Beneše. Vnucuje se myšlenka, že pod nějakým Benešovým vlivem mohl být i T. G. Masaryk, i když logicky by to mělo být naopak. Z intrikánství Edvarda Beneše možná měli oba Masarykové obavy i prospěch. Ruka ruku myla. Beneš proto mohl, bez ohledu na výsledky voleb, být ministrem zahraničí v jakékoli prvorepublikové vládě. Tento fakt Janu Masarykovi zajišťoval fešácký pobyt na československém velvyslanectví v Londýně. Na přání T. G. Masaryka byl v roce 1935 Beneš zvolen prezidentem. Po Mnichovu se mnoho československých nekomunistických politiků přesunulo na Západ. Edvard Beneš si udělil titul československého prezidenta a jmenoval vládu v čele s Mons. Janem Šrámkem.

Popularita T. G. Masaryka byla za První republiky dána zákonem, takže nebylo o čem diskutovat. Není mnoho důkazů o tom, že by tatíčka mimořádně zbožňovali Slováci, čeští Němci, agrárníci, katolíci, dělníci i legionáři z Ruska. Nebylo třeba. České školy Masarykův význam nadšeně zdůrazňovaly několikrát za rok, podobně pražští intelektuálové, novináři i moravské krojované družiny. Otázky na pracovní náplň Jana Masaryka jako legačního rady velvyslanectví, s měsíčním platem 40 tisíc, zůstávaly nezodpovězené. Po listopadové revoluci, když se ozvaly hlasy o návratu země do dob Masarykovy první republiky, bylo možno zahlédnout v očích některých pamětníků zděšení i slzy. První republika nebyl ráj pro dělný lid, pouze pozlátko s podobiznou T.G. Masaryka.

Na území Protektorátu bylo evidováno asi třičtvrtě milionu rozhlasových přijímačů. Pravidelné české vysílání z Londýna začalo 8. září 1939. Okupační orgány se na konci roku 1939 celkem oprávněně domnívaly, že londýnské vysílání podnítilo pražské nepokoje 28. října  a 17. listopadu. Poslech zahraničního rozhlasu byl proto zakázán pod trestem káznice či smrti. Z přijímačů musely být odstraněny cívky na poslech krátkých vln. Mezi lidmi se rychle rozšířily návody, jak krátké vlny do přijímačů vrátit, takže se Londýn poslouchal až do konce války. Často v londýnském rozhlase mluvil Jan Masaryk, jenž v  Šrámkově londýnské vládě mimo funkce ministra zahraničí občas zastával i funkce ministra obrany a ministra financí. Masarykův lidový způsob vyjadřování posluchačům v protektorátě imponoval.

Jan Masaryk na BBC 25.12.1941:  "Prezident Beneš nás vede dobře a moudře… Čankajšek, Churchill, Roosevelt a Stalin jsou našimi vůdci, vůdci nás všech. V cizině vede náš lid Beneš a nikdo jiný. "

V době tohoto londýnského vánočního projevu Jana Masaryka už v Praze místo Neuratha úřadoval jako zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, jinak šéf Říšského hlavního bezpečnostního úřadu v Berlíně. Po jeho příchodu do Prahy byl popraven předseda protektorátní vlády Alois Eliáš. Na území protektorátu už se o vánocích 1941 pohybovali parašutisté, kteří měli Heydricha odstranit. Jan Masaryk se náhle na půl roku odmlčel.

Štvaní proti Němcům v protektorátu povolilo. Nebylo to podezřelé? Trklo to gestapo, domyslelo si, že Londýn má na Prahu připravenou nějakou kulišárnu? Heydricha to zřejmě netrklo, netečnost a jakoby loajalita českého obyvatelstva ho během jara uklidnily, ochranku odmítal. Atentát! Stanné právo, zatýkání, popravy. Měsíc hrůzy! Období strachu lid český ukončil v Praze slibem věrnosti Adolfu Hitlerovi. Jan Masaryk se mohl vrátit k mikrofonu. 

Jan Masaryk na BBC 22.7.1942:  "Krejčí Háchovi k narozeninám blahopřál německou                                řečí. To to ti mrzáci dopracovali. Po válce budeme v Praze organizovat kursy v názorném vyučování češtině. Bylo by dobré, kdyby se tam Hácha a Krejčí už dnes dali zapsat."

Lze pozorovat, že doposud neutrální až přátelský vztah londýnské emigrace k prezidentovi Háchovi a k protektorátní vládě se po atentátu začíná měnit v nepřátelství. Zdá se, že politici v londýnském závětří nevěděli a nepochopili, co se v protektorátu stalo, v jakém strachu lidé zde žili. Beneše v Londýně zřejmě rozzuřila pokora protektorátní vlády a její snaha Hitlera a německé orgány v Praze uklidnit a českému obyvatelstvu zajistit jakékoli podmínky k přežití. Beneš si přál v Praze provokace, byl posedlý sny o tom, že lidé kvůli jeho návratu na pražský Hrad jsou ochotni prolévat krev.

Jan Masaryk BBC 5.8.1942 : …první republiku já reprezentuji, žádnou jinou…Prezident Beneš je naším prezidentem z roku 1938. Právnická cvičení oné nevoňavé doby tzv. druhé republiky nikdy smyslu neměla… Odplata za Lidice bude naším tématem… Žádný pardon, žádné milosrdenství, žádné odpouštění. Československá republika z léta 1938 žije a bude žít na věky.

Kdoví zda Edvard Beneš i Jan Masaryk, když v roce 1945 Stalinovi přenechali kus republiky, Podkarpatskou Rus, vzpomněli na Československo z roku 1938. V létě 1942, když se už do války proti Německu zapojily USA, muselo být i Benešovi jasné, že po skončení války Němci budou ze všech okupovaných území vyhnáni. Tedy i z českých Sudet. Mnichovská dohoda bude neplatná stejně jako smlouva o Polsku Molotov-Ribbentrop. Benešovi patrně Druhá Československá republika z období září 1938 až 15. březen 1939 naháněla hrůzu. Nikoli kvůli okleštěnému území, ale kvůli politickému uspořádání. Druhá republika totiž ekonomicky dobře fungovala bez Beneše i bez socialistických stran. Hrozilo, že po 2. světové válce v Československu se to zopakuje. Benešovi nezbývalo než obrátit se na Stalina.

Jan Masaryk - BBC 9.9.1942: …den odplaty přichází. Běda Schickelgruberovi a třikrát běda zrůdným synům českých matek, kteří mu jakkoli pomáhali.

Potrestáni po válce, mimo ministrů protektorátních vlád, kteří po celou dobu války dbali, aby Protektorát Čechy a Morava byl oázou klidu, aby obyvatelstvo poctivě pracovalo a neprovokovalo a německé orgány neměly důvody k zásahu, byli po válce tvrdě potrestáni i druhorepublikoví politici a důstojníci, kteří i za cenu vyšetřování a věznění v Protektorátě po dobu okupace zůstali.

Jan Masaryk - BBC 19.10.1942: …slavnostně slibujeme, že neustaneme, pokud poslední Němec nebude vymrskán ze slovanské Prahy. K tomu nám pomůže Bůh a vy, svatí doma.

Z radia v roce 1942 čeští posluchači slyšeli Jana Masaryka, že se mohou připravovat na vymrskávání všech Němců, bez rozdílu. Ve sdělovacích prostředcích dnes je různými politiky a historiky vyhánění Němců omlouváno vůli velmocí. Přitom o organizovaném přesídlení německého obyvatelstva z Československa se první okrajová zmínka objevila až na poválečné Postupimské konferenci velmocí, tedy 3 roky po výzvě Jana Masaryka. První přání vysídlit Němce z Čech pochází od Edvarda Beneše už z roku 1917.

Jan Masaryk - BBC 10.2.1944:  …Benešova cesta do Moskvy a její historický význam je v Americe schvalován a uznáván. Ovšem i tu a tam je pár reakcionářů, kteří schovávají svoje sobecké zájmy za předstíraný strach z bolševizmu… Ad vocem Ruska. Myslím, že bychom si měli zvyknout říkat Sovětská říše, poněvadž to bude Sovětská říše, která po válce bude na kontinentě hrát největší roli.

Tento návrh se Janu Masarykovi povedl. Sovětská říše hrála 44 let ve střední Evropě největší roli. Neboli, do které země v roce 1945 při boji s německými armádami vkročila noha sovětského vojáka, tam Sovětská říše až do roku 1989 měla poslušný protektorát (s výjimkou Rakouska, odkud Sověti odešli v roce 1955).

Jan Masaryk - BBC 10.3.1944: … V  roce 1918 byl lid československý připraven. Revoluci provedl s jedinečnou ohleduplností ke skopčákům. 28. října 1918 jsme ani jednoho Habachtmana v Praze nezabili…  Dnes drahý náš lid vzchopuje se ke konečnému vyúčtování s odvěkým nabubřelým nepřítelem… a bude pomsta úměrná k smrtelným hříchům bývalého národa německého.

Chlubení revolucí 28. října 1918 patřilo k nezbytnému koloritu většiny prvorepublikových slavností. Vznik republiky bylo navíc nutno vytrvale přibarvovat. Ve skutečnosti vznik republiky byl jednoduchý akt: Andrassy poslal do Prahy telegram, že Vídeň přestává o dění v Praze mít zájem. Prahu to zřejmě překvapilo, teprve po tomto telegramu byl vytvořen Národní výbor, který oznámil vznik Republiky česko-slovenské, a Alois Rašín ručně napsal její první zákon. Lid prostý vyšel do ulic, aby rozbíjel symboly monarchie a zamazával německé nápisy. Ve stejnou dobu byl na hřbitově v dalekém Čeljabinsku ukládán do hrobu plukovník J. J. Švec, velitel 3. divize Československé sibiřské armády, který nebyl schopen strávit vzpouru svých vojáků. S legionáři si ovšem T. G. Masaryk příliš do oka nepadl, vyhýbal se jim i Jan Masaryk.

Jan Masaryk - BBC 21.2.1945: … Za pár dní se prezident Beneš vrací přes Moskvu domů, jediná hlava státu, který má s vítěznými Sověty smlouvu o přátelství, pomoci a spolupráci.

Blížil se konec války, obnovení Československa, ale Jan Masaryk při tom v místě dění být nesměl. Podobně jako při "atentátu" mu byl Benešem odebrán mikrofon. Snad aby Beneše po příchodu do Prahy nezastínil, nebo neřekl něco nevhodného. Není možné se zbavit pocitu, že Jan Masaryk, který byl pod Benešovým dohledem už od roku 1918, se neodvážil sám cokoli podniknout. Byl po návratu do Prahy Benešem zatažen mezi komunisty ve vládě Národní fronty, kde byl nucen zůstat i po komunistickém puči v únoru 1948. Když poznal, že komunisté prezidenta Beneše respektují jako loňský sníh, že je Jan Masaryk jako ministr zahraničí zcela vydán na pospas Gottwaldovi a tajným službám domácím i sovětským, psychicky se zhroutil a zamířil k oknu koupelny.