Je brána jako symbol svobody. Pět dnů po jejím svatořečení papežem Janem Pavlem II. vypukla v Československu něžná revoluce, která smetla nenáviděné komunisty. Anežka česká naplnila svůj život službou bližním.
Kostel sv. Anežky České, z roku 1935, v Českých Velenicích |
Jak je uvedeno na webu catholica.cz, v roce 1233 založila se svoji matkou v blízkosti kostela sv. Haštala v Praze, špitál sv. Františka, chudobinec a útulek pro pocestné. Špitál byl něčím jako středověká nemocnice. Zároveň k péči o nemocné založila špitální bratrstvo a vzápětí klášter Na Františku, který zaplatila ze svého věna. Rozhodla se zasvětit svůj život chudobě a i z toho důvodu vstoupila do řádu klarisek, což je ženská obdoba řádu františkánů založená svatou Klárou z Assisi. Ta také byla jejím velkým duchovním vzorem a dokonce si spolu obě ženy dopisovaly. Svatá Klára ji ve svých listech listech povzbuzovala k vytrvalosti a k dalším ctnostem. Nabádala ji, aby sloužila hrdinsky z lásky k Bohu, hledíce na Ježíše Krista jako do zrcadla a zdůrazňovala, že nejdůležitější ze všeho je chudoba.
Hned po své smrti byla Anežka ctěná jako světice. O její svatořečení se však po staletí žádalo marně. K potvrzení její úcty došlo po složitě dlouhém procesu teprve 3. prosince 1874 papežem Piem IX, který ji prohlásil za blahoslavenou. Její kanonizaci dlouho bránil fakt, že se v minulosti ztratily její ostatky. Jejich existence totiž byla dříve podmínkou pro svatořečení. Kanonizační podmínky později upravil papež Jan. Pavel II. a tělesné ostatky už nebyly nutnou podmínkou pro svatořečení. Ten jí také prohlásil za svatou 12. listopadu 1989 ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu. Již značně revolučními změnami ve východní Evropě vyděšený komunistický režim v Praze dovolil 10.000 českým poutníkům vycestovat do Říma.
O významu svaté Anežky České svědčí také fakt, že patří mezi čtyři české národní světce, kteří obklopují jezdeckou sochu svatého Václava od sochaře Josefa Václava Myslbeka v Praze na Václavském náměstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat