Respekt k soukromému vlastnictví patří k lidskosti. Slušný člověk klade důraz na tradiční hodnoty jako jsou úcta k lidskému životu, rovnoprávnost všech lidí, úcta ke všemu živému i neživému ve Vesmíru i na Zemi, víra ve Stvořitele, přirozená hierarchizace společnosti a morálka.
V desetiletí po roce 1945 se benešovci, komunisti a jiná prospěchářská lůza zmocnili majetku astronomické ceny. Dostali majetek 3 milionů českých Němců, banky, pojišťovny, doly, veškerý průmysl, obchod, dopravu, budovy, drobné živnosti, veškerou zemědělskou i nezemědělskou půdu včetně lesů a vodních ploch atd. Neuměli s ohromným majetkem hospodařit, výsledkem "provádění socializmu", jak říkával E. Beneš, bylo zoufale nepovedené osidlování pohraničí, desetitisíce politických vězňů, zničení několika set obcí, ostnatý drát a loupežnická měnová reforma v roce 1953. Majetkové šachy odstartované v roce 1945 setrvačně pokračují prakticky až do dneška. Stále se hraje s Benešovými a Gottwaldovými figurkami, a bude se hrát jistě ještě dlouho.
Mimořádná právní norma pojmenovaná podle druhého československého prezidenta byla a je svévolně zneužívána proti nepohodlným lidem a institucím. Její obětí se nedávno stal Řád bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě známý též jako Německý řád, ještě dříve Řád německých rytířů. Tomu Ústavní soud zamítl restituci majetku, který mu byl protiprávně odebrán právě na základě Benešových dekretů.
Poctivě nabyté soukromé vlastnictví ctí lidé konzervativní jako něco posvátného. Konzervativec proto vítá nápravu majetkových křivd z minulosti. Mimo skutečně okradených majitelů nemovitostí zatím některý svůj majetek dostala zpátky katolická církev. Je to však jen část toho, co nahospodařila za více než 1000 let, část (majetek, který nelze vrátit) se zavázal stát postupně splácet.
Zřejmě ta tradice katolické církve u nás rozpaluje komunisty, nacionalisty a jiné ateisty, přičemž jim nevadí miliardový majetek polistopadových Klausových privatizátorů, záhadně nabytý prakticky přes noc. Národovecké české dějiny vymyšlené Aloisem Jiráskem a propagované Nejedlého jednotnou školou zakořenily ve vědomí několika generací. Jiráskovi cizáci, vrchnost a papeženci jsou stále nepřáteli země české, husitští lupiči a žháři jsou stateční hrdinové.
Dokončit by se mělo navrácení neoprávněně zabaveného majetku šlechtickým rodům. Tak například Colloredo-Mansfeldové, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce, mají nezpochybnitelný nárok na zámek Opočno, který jim z nepochopitelných důvodů nebyl dosud vrácen.
Je velkou ostudou všech občanů České republiky, že stát dosud nevrátil majetky knížat z Lichtenštejnů, jako panství Lednice, Valtice a další, které jim neoprávněně zabavil na základě tzv. Benešových dekretů. Ti nebyli Němci a ani státní příslušnici hitlerovského Německa. Oni byli občany samostatného státu Lichtenštejnského knížectví, které nikdy neuznalo Mnichovskou dohodu, rozpad Československa, vznik Protektorátu Čechy a Morava. Z těchto důvodů byla Benešova konfiskace majetku lichtenštejnského v roce 1945 protiprávní.
Stejně tak, je třeba restituovat majetek schwarzenberské primogenitury. K němu patří například zámky Český Krumlov, Hluboká a Třeboň. Ten byl Schwarzenbergům ukraden na základě tzv. zákona Lex Schwarzenberg z 10. července 1947, který převáděl její majetek na Zemi českou. Takový zákon je z právnického hlediska absolutně neplatný, protože nemá obecnou platnost, ale je účelově namířen proti jedné osobě – knížeti Adolfovi ze Schwarzenbergu.
Lidé ctící právo a spravedlnost proto podporují církevní restituce i navrácení majetků Lichtenštejnům, Schwarzenbergům a dalším šlechtickým rodům, kterým byl protiprávně odebrán. Jde o majetek, který pro stát nemá ekonomický význam, jeho zadržování je pouze politická hra, kterou se dají vyhrát volby. České volby nadále ovlivňují i sudetští Němci, jichž většina se sice majetku svých předků, zabraného v českých zemích, zřekla. Ti chtějí něco jiného. Chtějí morální zadostiučinění, neustále chtějí slyšet z české strany, že vyhnání bylo nespravedlivé a protiprávní, že oběti vyhánění mohou být veřejně uctívány a pachatelé krutostí jsou vyjmenováni. Uznat vinu svých předků je pro mnohé Čechy těžší než vrátit majetek.
V nápravách majetkových křivd se dál sice pokračuje, ale rudé překážky nemizí. Jednou jistě přijde čas, kdy čeští voliči si uvědomí, že patří do západní společnosti založené na křesťanských základech a na důležitá místa ve státě se dostanou politici, soudci a úředníci, pro které bude úcta k zákonům samozřejmostí, nikoli úcta k zájmům některých politických stran a jejich miliardářských kamarádů. Jedná se o běh na hodně dlouhou trať, která jistě bude několikrát přerušena a změněna.
Žádné komentáře:
Okomentovat