Měnová reforma před 70 lety. Zahradníček komentuje

 Měnová reforma před 70 lety. Zahradníček komentuje 

04.06.2023 11:49 - V sobotu 30. května 1953 byl obyčejný pracovní den s osmihodinovou pracovní dobou. V 5 hodin odpoledne předseda vlády Viliam Široký oznámil v rozhlase výměnu peněz. Obyvatelstvo v Československu si oddechlo. 

Za sedmdesát let od tohoto dne, především po listopadu 1989, byla o měně vymyšlena spousta báchorek, především, že všichni byli postiženi a rozzuření. Skutečnost byla jiná. Lidé sice neměli komunistickou vládu v lásce a čekali, že každou chvíli "to praskne", ale měnu brali jen jako jeden z běžných činností vlády. Změn bylo v letech 1938 až 1953 tolik, že to mimořádné překvapení nebylo.

Už od podivných Stalinovy a Gottwaldovy smrti byly na veřejnosti šířeny šuškandy o tom, že komunistický režim chystá nějakou rošádu. Výměna peněz jistě byla připravována delší dobu. Vláda ji tajila do poslední chvíle, dokonce i nové peníze byly tajně vytištěny a vyraženy v SSSR.

Podezření na měnovou reformu padlo v polovině května, když vláda nařídila podnikům vyplácet zálohy na mzdy v polovině měsíce. Předtím byly zálohy vypláceny podle podmínek jednotlivých podniků. Lidé se vrhli do obchodů s volně prodejným zbožím, což bylo hlavně luxusní zboží a drahé kovy.. Potraviny, oděvy a domácí potřeby bylo možné koupit jen na lístky.

Měnová reforma byla zdůvodňována tím, že bývalá buržoasie má zásluhou obchodu se zatajeným zbožím nahromaděno spoustu peněz, které chybí v oběhu. I takové případy  byly, ale při výměně peněz se ukázalo, že nejvíc peněz měnili a nejvíc na měně prodělali horníci a dělníci v těžkém průmyslu a strojírenství. Těžba uhlí a výroba železa byly po roce 1948 preferované a nejlépe placená zaměstnání. Zatímco lidé na vesnicích při výměně sotva dali dohromady 300 korun na výměnu 1:5, dělníci v těžkém průmyslu nosili k výměně i 100.000 korun (nad 300 korun byla výměna 1:50) a více. Vzhledem k úpravě cen v obchodech  v poměru 1:10, bylo zřejmé, že postiženi budou dělníci. Proto na několika místech vyšli protestovat do ulic. 

Po měně některé úřady dostaly příkaz provést tajný průzkum veřejného mínění, což spočívalo v nezákonném čtení pohlednic a korespondenčních lístků na poštách. Výsledek průzkumu údajně příjemně překvapil i komunistickou vládu. 40 procent obyvatelstva s měnovou reformou souhlasilo, 50 procentům byla lhostejná a nevadila, pouze 10 procent lidí s ní zásadně nesouhlasilo.

Spor o ulici Rudé armády v současnosti vypukl v Sezimově ústí. Na Městské zastupitelstvo přišel návrh přejmenovat ji na ulici Hany Benešové. "Pěšky jako za vozem." Komunisté z města, které kdysi vybudoval Baťův koncern, se rozhodli bránit Rudou armádu do roztrhání těla. Podle nich nás osvobodila, a dokonce dvakrát. Národovci by proti ulici Hany Benešové nebyli, i když ta mimo předvádění klobouků ničím jiným nikdy nevynikla. V roce 1937 odmítla být kmotrou motorové stříkačky hasičů v Kapličkách (po roce 1945 byla obec u Lipna zcela zlikvidována). V říjnu 1938 Benešová z pistole střelila do prsou generála Zmeka, který na zasedání generálního štábu obvinil Beneše z vlastizrady (Zmek se po operaci uzdravil, ale zahynul v nacistickém vězení).

Josef Zahradníček