4.12.2022; 9:06 - Poslední měsíc roku 2022 převzal od posledních dnů listopadu nepříjemné sychravé počasí, které ukázkově zapadá do nervosní a všestranně rozladěné české země. Tragédií je, že rostou masy vystrašených lidí. Negativní mediální zprávy konají svou povinnost.
Válka, inflace, strach o budoucnost ovládají českou veřejnost. Připomíná to období posledních let Protektorátu Čechy a Morava. Rozdíl je v tom, že tehdy lidé věřili v porážku Německa, ukončení války a šťastný život po válce. Dnes se sice mluví o ústupu Ruska, ale věří tomu jen několik málo optimistů.
Po ruském vpádu na Ukrajinu je jasné, že nebezpečím pro střední Evropu už není jen islámský terorismus, ale i přímý útok robustní vojenské sily. Státy se s hrozbou takového útoku vyrovnávají různě, hlavně neohrabaně. V ČR se ve skutečnosti o tom, že země může být napadena moc neuvažuje.
O tom, že pro současnou ruskou armádu není problémem dostat se na území státu, který neleží na ruské hranici je několik příkladů. Není třeba vzpomínat jen na 21. srpen 1968. Objevila se v 90 letech na Balkáně, později v Libyi, v Sýrii a jinde.
Ve východní části NATO je potřeba, aby v prostoru mezi východní hranicí NATO a východní částí Německa byla k dispozici vyvážená vševojsková válečná armáda relevantních členů NATO o síle minimálně 500 000 osob s velkou palebnou silou,“ načrtává scénář možné obrany.
Česká vláda zřídila v roce 2006 post zmocněnce v rámci ministerstva zahraničních věcí. Prakticky však se od té doby neudělalo nic, co by mělo strategický význam a platnost. Nesnížila se závislost na Rusku – v okamžiku ruské agrese proti Ukrajině veškerý plyn na českém území pocházel z Ruska. I celkové hodnocení ČR v obranné oblasti není slavné. Česká armáda má 26.000 profesionálních vojáků. Profesionálů od počítačů, nikoli zablácených pěšáků, jejichž boty v každé válce nakonec rozhodují tom, komu půda pod nimi bude patřit.
Trochu rozptýlení chladné šedi přineslo grandiosní Mistrovství světa ve fotbale, které se v nezvyklém období koná na nezvyklém místě v jihozápadní Asii. Absolutní monarchie Katar, stát o velikosti dvou českých krajů, se 2 miliony obyvatel , si troufnul uspořádat akci, se kterou by měly problém i 20x větší státy. Peníze za ropu, které do této oblasti světa přicházejí, jsou zřejmě v číslech, která normální smrtelník nedokáže přečíst.
Samotný fotbal přinesl několik překvapení, hlavně vyřazení Německa se nečekalo, ale také Belgie a Uruguaye. Mezi posledních 16 týmů se naopak překvapivě dostaly Japonsko, Jižní Korea, Senegal, Maroko, Polsko a Chorvatsko.
Mně osobně se zatím nejvíc líbil fotbal japonského a především chorvatského týmu. Oba týmy jsou bez hráčů majících předky v Africe, takže hrají rychlý, technický, lehkonohý fotbal, jenž mi připomíná fotbal s počátku 70. let minulého století, kdy se hrával útočný fotbal představovaný hlavně Brazilci a Nizozemci. Byly to doby, kdy každá zpětná přihrávka vyvolávala na tribunách pronikavý pískot diváků. Shodou okolností se Chorvatsko s Japonskem zítra odpoledne utkají o postup mezi posledních 8 nejlepších týmů, mezi něž se už včera probojovaly Nizozemsko a Argentina.
Z žabomyších válek, které nyní v české společnosti zuří, vyplouvá na povrch válka o Pražský hrad. Kandidátů, schválených, je osm, a proroci se přou o to, vyhraje-li generál Pavel nebo brněnská ekonomka Nerudová.
Oba tito kandidáti mají k lidem z ulic a vesnic hodně daleko. Pavel jako bývalý komunistický důstojník se zřejmě doposud nezbavil myšlení vojáka Varšavské smlouvy. Nerudovou omezuje nasátá atmosféra prospěchářského univerzitního prostředí. Nebezpečím pro oba, ale hlavně pro ODS a většinu voličů z Prahy je Andrej Babiš, který přes všechny útoky pražských medií a neprokázaná obvinění sbírá preference. Zřejmě nejvíce ho posilují ta jalová obvinění z hospodářských a jiných deliktů. Nedivil bych se, kdyby se Babiš v 1. kole volby přiblížil k 50 procentům.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat