21.8.2022; 14:39 - Rozhovor jistého Tomáše R. s redaktorem aktuálně.cz o 21. srpnu 1968 mě zaujal i přinutil k přemýšlení. Vyprávění jakoby nesmělého pána je zajímavé, ale také vyvolalo ve mně pochybnosti o jeho antikomunizmu, ke kterému ho natvrdlý redaktor nutil.
Pan R. udivil mladého redaktora, že jako příslušník Pohraniční stráže, jenž měl klíče k branám v plotech na hranicích, neutekl v roce 1967 do Německa. Neutekl, protože k útěku neměl důvod. Utekl až po sovětské okupaci v srpnu 1968.
Vypráví, že se k Pohraniční stráži dostal bez vlastního přičinění. Je však možné, že se přičinil někdo jiný- v rodině, škole, zaměstnání. Pamatuji tu dobu. Na každého brance byla na vojenské správě několikaletá sbírka posudků ze škol, pracovišť, bydlišť, svazu mládeže atd., podle nichž byl odvedenec posílán k příslušnému vojsku. Pohraniční stráž chtěla lidi politicky spolehlivé, takové, kteří při první příležitosti nepodlezou plot nebo kteří to umožní komukoli jinému. Hoši, kteří měli nějaký škraloup u domovních důvěrníků nebo v zaměstnání, byli posíláni k útvarům ve vnitrozemí, s poznámkou konečná hodnost vojín.
Byl jsem v první polovině roku 1968 také nadšen tím, že se ledy pohnuly. Po dlouhé tuhé zimě náhle přišlo teplé jako. V přírodě i ve společnosti. Trochu jsem věřil tomu, že se něco vrátí zpět, že se objeví soukromé obchody, soukromí holiči, kováři, truhláři a jiní řemeslníci. Měl jsem radost z toho, že někteří lidé měli strach, že se vztekali, že odmítali Dubčeka "Za tohle jsme my staří dělníci nebojovali." A nejednalo se jen o komunisty, i někteří nekomunisté obrodný proces odmítali. Pobavilo i vyděsilo mě, když jsem viděl na jednotlivých stromech aleje letáky s nápisy "Zde bude viset komunista (a příslušné jméno)." Autor to jistě nemyslel vážně, chtěl zřejmě funkcionáře, kteří se k funkcím dostali jen zásluhou legitimace KSČ, vystrašit.
Denně jsme četli články a poslouchali rozhovory o tom, že dubčekovský „socializmus s lidskou tváří“ je to, co vyřeší neduhy světa. V těch několika jarních měsících to opravdu vypadalo, jako by se u nás lidé zbavili nějaké zátěže, jako by většina lidí byla náhlou demokracií opilá. Bylo to úplně něco jiného, příjemnějšího, než pozdější povinné zvonění klíčů v listopadu 1989. Vítězila osobní bezstarostnost. Na jaře 1968 nebyl mezi lidmi vyvolán boj o majetek. Po miliardářích zde lidé rozhodně netoužili, Ostatně Otto Šik, Eduard Goldsticker a jiní socialističtí ekonomové připravovali socialistickou ekonomiku s lidskou tváří. Éterem se neslo heslo o tom, že všechny formy vlastnictví, tedy státní, družstevní a soukromé, jsou si rovné. Mimo obnovení starých provozoven bez zaměstnanců, nebyla privatizace na pořadu dne. V té době žili lidé v zajetí jednostranných (cenzurovaných) mediálních zpráv o bídě v kapitalistických státech včetně USA a Německa. Lidem vyhovovalo najíst se za pár korun v závodní nebo školní jídelně a vyrazit na náměstí manifestovat a do noci se bavit.
Pan Tomáš R. vypráví o prvních dnech okupace, o mrtvých a raněných Pražanech, které tehdy viděl. To v něm vyvolalo náhlý nápad utéci za hranice než se nechat zabít. Podařilo se mu usadit v Německu. Domů se vrátil po odchodu do důchodu, protože ho velice mrzí, že dnes lidé z pohraničníků dělají zabijáky, i když pohraničníci jako jiní vojáci pouze plnili příkazy velitelů.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat