Göringův přísně tajný úřad, o kterém historikové mnoho nevědí

Sídlo přísně utajené Göringovy zpravodajské organizace se nacházelo ve městě Charlottenburg. Dneska se Schilerova ulice v Charlottenburgu liší od rušného města svým klidem. Občas projede auto, tu a tam se objeví chodec. Kdyby se zde nenacházel komplex masivních budov, připadal by si návštěvník jako v odlehlé městské periferii. Jen málokdo dneska ví, že v budovách, kde nyní sídlí školy, bylo v letech 1935 až 1945 sídlo nacistické zpravodajské služby se nenápadným názvem "Výzkumný ústav říšského ministerstva letectví." 

Hermann Göring

Sídlila zde však zvláštní tajná služba, která měla jakýsi monopol Třetí říše, a to především na sledování telefonních hovorů. Neomezeným šéfem instituce se 6000 zaměstnanci byl třetí muž Třetí říše Hermann Göring, který odtud mohl sledovat kohokoli, od vnitřních i zahraničních odpůrců režimu, přes průmyslníky a velvyslance, až po generály a nejvyšší nacistické úředníky a funkcionáře.

O existenci tohoto Göringova úřadu se prakticky nevědělo, protože na konci války dokázal zahladit všechny stopy. Je to neuvěřitelné, protože základy tohoto úřadu položil Göring už ve chvíli, kdy se Adolf Hitler stal říšským kancléřem. Göring vytušil, že přístupem k tajným k informacím, o kterých ostatní pohlaváři nevěděli, si lze udržet nejen přehled o dění v Německu, ale také se držet v pevném křesle. Nový úřad  se stal součástí ještě neexistujícího Říšského ministerstva letectví. Název "Výzkumný ústav" nebyl podezřelý doma ani v zahraničí.

K úkolům výzkumného úřadu patřilo sledování telefonátů a radiových vysílaček, dekódování zachycených zpráv a důkladné sledování rozhlasového vysílání a novin. Göring jako jediný získal monopol v Říši na odposlech telefonních hovorů. Ústav se zvětšoval pomalu, po jeho založení v něm pracovalo 10 lidí. Do čela úřadu byl nejdříve uveden Göringův státní tajemník Paul Körner. Celkem se v jeho čele vystřídali tři lidé, nejdéle princ Christov von Hessen.

Vzhledem k zničeným materiálům nelze nyní spolehlivě zjistit, koho všeho úřad sledoval. Něco se objevilo v archivních dokumentech jiných úřadů, něco bylo zaznamenáno ze vzpomínek zaměstnanců úřadu. Bylo zjištěno, že Göring vyžadoval sledování církevních hodnostářů, banky a letecké továrny,  hlášení o sledování lidí z těchto institucí vyžadoval s neúprosnou pravidelností. 

Intenzivně byl ve 30. letech sledován telefonní a radiový provoz všech zahraničních zastupitelských úřadů v Berlíně. Byly však odposlouchávány i hovory uskutečněné mezi diplomaty třetích zemí, například Varšavy s Paříží nebo Prahy s Londýnem. V době jednání o československém pohraničí v Bad Godesberg 22. a 23. září 1938 se Göringovu úřadu podařilo zachytit velkou část rozhovorů mezi ambasádami zúčastněných zemí, a hlavně všechny Chamberlainovy telefonáty. Hitler si mohl dovolit Sudety obsadit, protože z odposlechů věděl předem, že západní mocnosti na pomoc Československu nepřijdou.

Velkým úspěchem úřadu bylo například zachycení telefonního rozhovoru amerického prezidenta Roosevelta s britským premiérem Churchilem 28. července 1943. Bezpečni před odposlouchávacím zařízením nebyli ani Hitlerovi lidé. Jeden zaměstnanec úřadu po válce uvedl, že k Hitlerovi dlouhou dobu putovaly záznamy všech telefonátů vůdce SA Ernsta Röhma, na jejichž základě Hitler nechal 30. června 1934 Röhma zabít, Sledováni byli důstojníci Wehrmachtu. Sledován byl také například Julius Streicher, vydavatel protižidovských novin "Der Stürmerů." Po válce zaměstnanci  vyprávěli britské tajné službě, jak se bavili při odposlechu Josefa Goebbelse, když telefonoval s Lídou Baarovou. Záznamy se dostaly k Hitlerovi, který potom Goebelsovi zakázal  s Baarovou jakýkoli kontakt.

Budova Výzkumného ústavu byla dokonale zabezpečena, nikdo z kolemjdoucích si nemohl všimnout, co se v ní děje. Její adresa a telefonní číslo byly uvedeny v telefonním seznamu. Během války úřad ztrácel na významu, podle toho jak Hitler stále více spoléhal na své schopnosti a intuice. Když mu úřad v roce 19441 doručoval informace o poměrně vyspělém sovětském průmyslu a armádě, Hitler je smetl ze stolu, neboť byl přesvědčen, že sovětské Rusko je chudou a slabou zemí, a v červnu 1941 na SSSR zaútočil. 

Spojenci neměli o existenci úřadu tušení, bombardovali ho 22. listopadu 1943 náhodou. Po tomto bombardování, kdy byla zničena většina důležitých spisů, byl úřad přestěhován do Vratislavi. Po neúspěšném atentátu na Hitlera byl úřad převeden pod Himmlerovo ministerstvo vnitra. Před příchodem Rudé armády zaměstnanci všechen materiál spálili a rozprchli se. Je možné, že úřad sledoval i Göringa či někoho, koho sledovat neměl. Proto je podezřelé, že dva jeho vedoucí nezemřeli přirozenou smrtí. Göring byl na úřad pyšný, dokonce se při norimberském procesu vysmál spojencům, že o existenci úřadu nevěděli.