Při pohledu na první stránku novin, po stisknutí klávesy, tlačítka či knoflíku mluvícího přístroje nyní na člověka vyskočí, buď Omicron, nebo inflace, imigranti, válka na Ukrajině, náledí na silnicích, záplavy, globální oteplování a další strašidla. Mikuláš s čerty se tady usadili celoročně. Lidé se musejí bát. Někteří se bojí rádi a strašení vyhledávají, ale největší radost ze strašení mají ti, co straší, co mají možnost strašit a co to dovedou. Tedy novináři. Ti novináři, jimž pod čepicemi vyrůstají rohy, nejsou nejhorší. Nebezpeční jsou revolučně odění kostlivci, co místo tužky mají pod kabátem kosu.
Od roku 1971 Silvestra v televizi i v rozhlase hrávala brněnská kapela Moravanka. Letos ukončila činnost, údajně kvůli vyššímu věku kapelníka Jana Slabáka, rovněž kvůli Covidu a nemožnosti vystupovat a hlavně kvůli "ohranosti" a nezájmu. Ve svých prvních letech po založení byla spěchající Moravanka, složená z profesionálních hudebníků brněnské filharmonie, bezesporu atraktivním oživením české dechovky. Jednoduché moravské písně našly napodobovatele u většiny českých i slovenských kapel. Napodobování Moravanky se však v amatérském provedení většinou zredukovalo na vřískání trumpet. Čím víc, tím lépe. Česká hudba k společenskému tanci, dechovka Vejvodova, Poncerova, Vackova, Borovičkova, Bláhova, Hotového, Kubešova, Polaty a dalších skladatelů, byla zahnána do kouta. Na podiích, na deskách i v hospodách je nahradili juchající šohajové a galánečky. Hudební styl Moravanky spousta lidí ještě považuje za jedinou českou dechovku, a proto spousta lidí dechovku nesnáší. Taková je odvrácená tvář Moravanky. Česká dechovka z období před Moravankou se však stále hraje v zahraničí, především v německy mluvících zemí, kde si ji prakticky přivlastnily. Je pro Čecha zážitek vidět v německém obřím stanu, jak třeba Chodouňská polka doslova vytáhne tleskající a jásající mladé lidi (do 20 let) na lavice a stoly.
Žádné komentáře:
Okomentovat