1. dubna 1941 NKVD zmasakrovala rumunské křesťany

 1. dubna 1941 zahájili sovětští pohraničníci kulometnou palbu na neozbrojené vesničany z rumunských vesnic anektovaných Sovětským svazem v roce 1940. Rumunští křesťané se dozvěděli, že tento den mají legální možnost odejít ke svým příbuzným v Rumunsku. Hromadně se vydali k hranicím. Počet zabitých lidí není znám, ale podle některých odhadů se jedná o několik tisíc lidí. Nebyla to první poprava lidí, kteří chtěli SSSR opustit, už předtím  na hranicích zemřelo několik desítek lidí.

O severní Bukovinu byl spor mezi sovětským Ruskem a Rumunskem už od roku 1918, kdy podle nějaké mezinárodní dohody území dostalo Rumunsko. Šance se Sovětskému svazu naskytla po podepsání paktu s Německem 23. srpna 1939, jehož součástí byl tajný protokol o sféře zájmů obou stran včetně rozdělení východoevropského území. Sovětský svaz se okamžitě začal připravovat k dobytí Bukoviny. Provedl to v červnu 1940. 

19. listopadu 1940 došlo  ve vesnici Sučeveny vypukla přestřelka mezi sovětskými pohraničníky a vesničany ozbrojenými loveckými puškami. Zahynuli 3 lidé, 5 bylo raněno a 2 zajati. Přesto se 95 lidem podařilo dostat do Rumunska. 6. února 1941 brzy ráno se  více než 500 lidí z několika vesnic pokusilo proniknout přes hranici. Útěk se nepodařil, asi 200 uprchlíků bylo zabito, 44 vesničanů bylo zajato a obviněno ze špionáže. Z nich bylo 12 lidí popraveno a ostatní odsouzeni k desetiletému pobytu v gulacích.

Potom přišel tragický 1. duben 1941. Asi 3.000 lidí z vesnic Verchnije Petrovci, Nižnije Petrovci, Kupka, Korněšty a Sučeveny přišlo s bílými prapory a křesťanskými korouhvemi a kříži k hranici, kde je zastavili příslušníci NKVD, kteří je vyzvali, aby se okamžitě vrátili. Rumuni se odvolávali na nějaké úředníky, kteří jim možnost odchodu slíbili. Když se dav nerozcházel, zahájili u vesnice Bělaja Krinice (rumunsky Fyntyna Albe) pohraničníci palbu z kulometů.

Podle rumunských odhadů, tehdy mohlo zahynout až 3.000 lidí bez rozdílu věku, muži, ženy, děti, starci. Zranění lidé byli dobíjeni šavlemi. Někteří byli pochováni zaživa. 22 mužů bylo "za zradu sovětské vlasti" popraveno.

Bělaja Krinice dlouho klid neměla, po zahájení války bylo židovské obyvatelstvo (23) odesláno na nucené práce a už se nevrátilo.  (gazeta)