Fotbalová Slávie i pandemie. Zahradníček komentuje

20.3.2021; 12:32  - Nejen sportovní zpravodajství v ČR dnes přetékají vzrušením. Čínský fotbalový klub Slavia Praha v Evropské lize porazil skotské Glasgow Rangers 2 : 0, ovšem za poměrně dramatických okolností. Domácí dostali dvě červené karty a zranili Slávii gólmana Koláře, ale zdrojem vzrušené debaty je obránce Slávie Ondřej Kúdela, který bezdůvodně přišel k snědému Glenu Kamarovi, který předtím nebyl autorem žádného faulu, a cosi mu anglicky řekl. Prý to byla rasistická nadávka, něco jako "ty odporný opičáku." Odpovědí byl hněv a tahanice.

Ilustrační foto

Událost z Glasgowa je samozřejmě pobídkou pražských pisálků, aby probudili emoce v českých národovcích, rasistech a xenofobech. Ti nyní jistě budou vyzývat k odvetě, demonstrovat, možná budit Blanické rytíře, neboť s českou zemí to vypadá špatně. Slávie býval obdivovaný sympatický klub, o což se postarali v první polovině 20. století především Plánička a Bican. Skromným klubem bývala Slávie i za komunistického režimu, době, v níž byly upřednostňovány kluby nesoucí názvy velkých socialistických podniků. Po oficiálním zavedení profesionálního sportu po roce 1989 se Slávie drala střídavě nahoru a dolu, podle finanční situace majitelů a sponzorů.

 Zlom nastal před několika léty, kdy do čela klubu přišel Jaroslav Tvrdík s penězi velké komunistické společnosti z Číny, která na reklamě nešetří. V sešívaných dresech se objevují hýčkané primadony s milionovými platy, které si myslí, že si můžou dovolit cokoli. Zatímco na českých mimopražských hřištích se před primadonami v červeno-bílých dresech soupeři předem klaní až klekají, v zahraničí je to jiné. A to může být hlavní příčinou konfliktů, protože hráči Slávie něco takového nehodlají trpět.

Případ ze Skotska nyní odsunul do pozadí volební klání ve fotbalovém svazu. Tam se totiž dostávají velké peníze od státu i od sponzorů, a o peníze je od nepaměti mezi fotbalovými bafuňáři tvrdý boj. Jediný kandidát na předsedu Karel Poborský se zmínil o podpoře mládežnického fotbalu. To vyvolalo bouři v pražských fotbalových kruzích, které si přisvojují právo disponovat penězi pro sport podle svého uvážení a mládeži a venkovu nechat symbolickou částku, která  zbude. To ostatně je odvěkým zvykem na všech ministerstvech. Do fotbalových voleb v poslední době mluví i dva fotbaloví všeznalci, Šmicer a Vízek, jejichž více či méně povedené komentáře nechybí snad na žádné sportovní obrazovce či stránce. Užitečnější práci než sledování obrazovek zřejmě nemají, takže člověk při spatření jejich opuchlých obličejů a skleněných očí si klade otázku; mluví pod vlivem alkoholu nebo drog?

Za několik dní proběhne sčítání lidí.  Letošní sčítací formulář obsahuje o polovinu méně údajů než při minulém sčítání v roce 2011. Zjišťují se informace, které nejsou dostupné z databází státu, a nejsou tedy zjistitelné jiným způsobem. Mají se vyplňovat údaje o domě či bytě, kde lidé bydlí, o velikosti bytu, a energiích, které užívají. 

Mám dojem, že statistický úřad, který sčítání organizuje, podléhá přání jistých politických kruhů, které chtějí mít výsledky sčítání podle svých představ. Kdyby se totiž uváděly údaje o vybavení bytů a vlastnictví majetku, mohla by navenek vyjít nechtěná čísla. Na jedné straně spousta majetku získaného během uplynulého desetiletí záhadným způsobem, na druhé straně prázdné byty zadlužených rodin.

Sčítání zatím není na pořadu dne, do popředí se dostávají blížící velikonoce a s nimi spojená otázka uvolňování vládních opatření. Vláda je pod tlakem pražských chatařů a chalupářů, kteří i přes zákaz sice už nyní beztrestně vyjíždějí na chaty a chalupy, ale chtějí svoje toulky po venkovských obchodech legalizovat. Mají své zástupce i v parlamentu. Není to jen předseda ODS Fiala, který chce nejen zrušit zákaz vycházení a vyjíždění mimo obce a okresy, ale také otevřít obchody a povolit návštěvy domovů důchodců. 

Fiala je tlučhuba, který je schopen nafackovat sám sobě a ještě se za to v televizi pochválit. V únoru opozice zabránila prodloužení nouzového stavu, který chtěla nahradit Pandemickým zákonem, který pak byl vypracován podle jejích připomínek. Dnes je to zase opozice, která tvrdě Pandemický zákon kritizuje, a žádá jeho zrušení. Vláda prý nemá žádný dlouhodobý plán. Která vláda na světě, jež při boji s pandemií jedná podle rad odborníků, má dlouhodobý plán? Svět je v situaci, v jaké nikdy v minulosti nebyl, nikdo neví, co koronaviry provedou.  

Do předvolebního období stále silněji křičí emeritní antirouškař, který zásadně, ale zásadně, nesouhlasí se vším, co nepochází z jeho senilního mozečku. Neustále chce zakládat, spojovat  a rozdělovat nějaké strany. Ohrožením země však není zakomplexovaný zlý stařec, ale skutečnost, že má v mediích na prvních stránkách spoustu prostoru k štvaní proti každému, kdo má jiný program.

Po zhlédnutí dosavadních dílů seriálu Zločiny Velké Prahy nemohu napsat, že jsem mimořádné nadšen. Dílo spíš podprůměrné úrovně. Autoři se snaží ukázat venkov jako snůšku špíny a hrubosti, přitom ve skutečnosti se jedná o zločiny velkoměsta. Kriminální případy jsou někdy trapné, navíc jsou, jako by byly vedlejším dějem, odsouvány do pozadí za osobní a rodinné problémy kriminalistů. Ani napodobení Dietla a jeho rodinných zápletek se však autorům moc nedaří. 

Co mě bije do očí jsou vesnické dvory a domy vybrané podle nějakých chalupářských mustrů. Jen městský prosťáček může uvěřit tomu, že na dvoře plném drůbeže roste zelený anglický trávník. Jen prosťáček může věřit tomu, že houf slepic se spokojí s pobytem na neoplocené zahrádce. Kdyby si autoři seriálu prohlédli nějaký prvorepublikový film se zemědělským dvorem viděli by, že v takových místech je travička vzácností.

Josef Zahradníček