12.12.2020; 19:49 - Rok 2020, rok nešťastný, rok koronový míří ke svému konci. Lidé jsou i po 12 měsících proti Covidu bezmocní, i když spousta z nic si to nerada připouští. Učení lékaři, kteří mají určité odborné předpoklady poradit si s některými nemocemi, jsou proti covidu tak bezmocní jako většina ostatních lidí.
Pandemie trvá už příliš dlouho, vládní opatření jsou zmatená, lidé jsou stále víc nervosnější. Autor tohoto komentáře není výjimkou, i když z mnoha odlišných důvodů, než mají provozovatelé a návštěvníci hospod. Opatření nařízená vládou vadí zejména mladým lidem. Považují to za omezování svobody. Provokují je zprávy, že na Covid umírají staří lidé, zatímco mladí jsou převážně imunní, a přitom si nemůžou si užívat světa, jak by chtěli. „Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování, neuznává autority a nemá úctu před stářím.“ řekl údajně řecký filozof Sókratés už před 2500 lety a zapsali to jeho žáci.
Covid možná přišel včas, v pravou chvíli, aby potrestal lidskou pýchu. Na počátku 21. století zmizela téměř všechna pokora před zákony přírody. Na čtení některých článků v mediích musí mít člověk silnou náturu, aby se nepozvracel. Co je to za lidi ti revolveroví novináři, co v zájmu svých jidášských zisků neustále vyzývají veřejnost k neposlušnosti, tedy k šíření epidemie, která zabíjí nevinné lidi?
Ještě že to prosincové počasí nevybočuje se svého dlouhodobého řádu. Alespoň se může hrát fotbal za regulérních podmínek. Ani fotbalové prostředí není imunní proti novinářskému zlu. Co to je za lidi, kteří by rádi viděli týrání a krev jiných lidí? Nestačí jim, že fotbalový funkcionář Berbr je ve vazbě a o jeho přestupku a trestu může rozhodnout soud. Pisálkům to nestačí, štěkají jako prašiví psi, jako signatáři petic z 50. let žádající smrt uvězněných. Teď navíc pisálkové cosi vytáhli na momentálně nejúspěšnějšího českého mezinárodního rozhodčího Kralovce. Mezi primitivy nacházejí samozřejmě kladný ohlas. Štvanice na úspěšné lidi je starou českou tradicí. Právo sem, právo tam, hlas lidu - hlas boží.
Slávie Praha, namlsaná úspěchy na českých hřištích, odjela sebevědomě k utkání Evropské ligy do německého Leverkusenu a schytala porážku 0:4. Bublina praskla, alespoň na chvíli. O město Leverkusen jsem se začal zajímat už před nějakými čtyřiceti roky. V tomto městě sídlí jedna z největších světových chemiček, společnost Bayer. Tato chemička je známá především mezi zemědělci, jimž dodává přípravky na ochranu rostlin.
Přestože mezi Západním Německem a Československém byla Železná opona, celní a jiné překážky, západoněmecká firma zjistila velké odbytové možnosti v československé zemědělské velkovýrobě. Komunistická vláda dala československému zemědělství úkol dosáhnout soběstačnosti ve výrobě potravin, a za každou cenu. Bez chemie se zvyšovat zemědělská produkce nedá. Protože vývoj jakékoli chemikálie je nesmírně drahá záležitost, a nákup licence rovněž, nákup pesticidů ze Západu nebyl v 80. letech prakticky omezován. Na rozdíl od strojů, které byly nakupovány jen výjimečně.
Chemička Bayer využila také československých devizových problémů a lidi, kteří měli v československém zemědělství určitou možnost rozhodovat o druhu a množství pesticidů, zvala na své náklady na několikadenní exkurzi do Leverkusenu. Tak se zdarma na Západ dostali především lidé z vedení výkupu (ZNZP), kteří s chemikáliemi nikdy do kontaktu nepřišli, ale dostalo se i na některé politicky spolehlivé skladníky. A lepší a správní skladníci se o zážitky podělili s námi, těmi nespolehlivými, pro něž byla jakákoli cesta na Západ uzamčena. Popravdě řečeno prohlížet dva dny megatovárnu s pěti nákladními nádražími a při návratu domů se nechat prošacovat horlivými celníky žádná slast určitě nebyla.
Když se člověk dostane do Německa, nemůže ubránit myšlenkám na nacisty a válku. Centrem nacistů byl Norimberk, který od roku 1933 býval dějištěm sjezdů NSDAP. Muselo to v té době být úžasné město se spoustou historických památek. Snad právě kvůli slavnému středověku, kdy Norimberk společně s Prahou a Kolínem nad Rýnem, patřil k největším městům v Říši (narodil se zde český král Václav IV.), zde nacisté zakotvili, i když ve volbách v Norimberku nikdy nevyhráli. Hitlerův osobní stavitel Albert Speer v Norimberku budoval objekty pro konání sjezdů. Podařilo se mu postavit gigantické shromaždiště Zeppelinovo pole s betonovými tribunami a zázemím pro 150.000 účastníků sjezdů. Dokončení kongresového centra bylo naplánované až do roku 1955. V roce 1944 Američané při bombardování Norimberku mnoho vzácných staveb zničili, větší část města byla Američany poškozena při dobývání na jaře 1945.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat