6.12.2020; 11:10 - Česká vláda se při řešení konfliktu mezi pandemií a živnostníky snaží rozhodovat jako Chytrá horákyně. Od zdi ke zdi. Od tvrdých zákazů země namířila k velké volnosti. Volnosti telegrafované několik dní předem, aby se nenasytní uživatelé svobody mohli na fronty v Kauflandech a mejdany v kořalnách dostatečně duševně naladit, ekonomicky připravit a zorganizovat do šiků. Pamětníkům takové předem vyhlášené změny můžou připomenout doby, kdy komunisté vypustili fámy o zdražování benzinu nebo toaletního papíru. Vypukaly tehdy davové hysterie, všichni chtěli být ve frontách. Tehdy se vydávali s kanystry k pumpám i lidé, kteří měli auto jen jako projev maloměšťáctví a ujeli s ním jen pár kilometrů za rok. Včera do hospod určitě vyrazili i někteří notoričtí abstinenti.
Výsledek velkého rozvolnění by se měl ukázat za 14 dní. Doufejme, že podobný prudký přírůstek nemocných a mrtvých, jaký po oslavě Dne díkůvzdání postihl Ameriku, v ČR nebude. To si přejí alespoň ti, kteří podle statistiky hygieniků se domnívají, že opatření vlády jsou účinná a mělo by se v nich ještě nějakou dobu pokračovat. Zhýralcům a sobcům nevadí umírání tisíců nevinných lidí, klidně budou pandemii šířit dál. Přece každý zemřít musí.
Tlumit pandemii by určitě pomohlo mrazivé počasí, jehož náznaky počátkem prosince se v českých končinách objevily, ale po trošce napadaného sněhu se vrací sychravé a větrné počasí, ve kterém se viry a koronaviry cítí jako ryby ve vodě.
O tomto víkendu se asi bude hrát ligový fotbal při teplotách nad nulou. Když se hraje bez diváků, příliš na počasí nezáleží, někteří hráči dokonce tvrdí, že v chladném počasí se jim hraje lépe než v horku. Za mrazivého čtvrtečního počasí uspěla ze třech českých zástupců v Evropské lize jen Slávie, která jako jediný český tým bude na jaře v soutěži pokračovat. Liberec sice vyhrál v belgickém Gentu, ale pokračovat také nebude. Vybouchla opět Sparta, a tak vypukl pláč nad nespravedlností, kterou je bohatý pražský tým postihován doma i v zahraničí.
Včera vybouchla i Viktorie Plzeň, která Karviné, v níž se čeští hráči ztrácejí mezi početnými cizinci, nabídla lehké vítězství. Smutný je pohled na neslanou nemastnou hru Viktorie. Za to současný trenér Adrian Gula nemůže. Nejsou lidi. Generační výměna se Šádkovi nepovedla. Vyhnaní staří hráči září v jiných ligových týmech, mladé plzeňské posily zakopávají o míč. Navíc, jak je vidět, fotbal bez křiklounů v hledištích nejbohatším týmům nesvědčí.
Koronavirová izolace nutí člověka hledat kulturu na internetu. Z několika desítek filmů mi uvízl v šedých buňkách mozkových film pro děti "Kluci na řece," natočený Václavem Krškou v roce 1944. Děj filmu není mimořádně napínavý, ale jsou v něm vidět věci dnes nevídané a pro mladší generace zřejmě nepochopitelné.
Všech 250 kluků, kteří ve filmu odehrávajícímu se asi na počátku 30. let minulého století účinkovali, běhalo po kamenitém břehu, kamenitých cestách i temných sklepech a zákoutích chátrajících domů bez bot, naboso. Bosá po kamenech běhala i mladičká hlavní hrdinka Zuzka (sympaticky zahraná L. Stehlíkovou), která mimo opatrování kočárku s malým sourozencem tajně sledovala klukovské akce i dění v domě U žluté růže, kam k podivné staré paní přijela na prázdniny vnučka Helenka představovaná Zorou Janů, sestrou herečky Lídy Baarové. Zřejmě to byl poslední film herečky, jemné a skromné Zorky Janů, kterou kvůli průbojné slavné sestře za několik měsíců čeští národovci vyhnali z divadla a dohnali k sebevraždě. Ozdobou filmu je i Jindřich Plachta jako hokynář Andělín Timtělo a jeho zapadlý krámek.
Nejvíc mě však zaujala řeka a její okolí. Jezy, mlýnské náhony, pramice, mlýny, most, kamenné břehy, oprýskané pobřežní domky se spoustou kůlniček a různých kamenných i dřevěných přístaveb, bludiště polorozbořených sklepů, průchodů, úzkých chodbiček a schodišť kamenných i dřevěných.
Krška natočil film těsně před koncem války, v nejtěžším období protektorátu, kdy kulturu dusila cenzura. Za tohoto stavu se mu podařilo vyhnout se společenskému napětí a natočit nesmírně cenný dokument o době a životě u řeky. Film o době, která je nadobro pryč. Umí si někdo představit, že by v současné době (i bez pandemie) školní děti o prázdninách běhaly bosé po ulicích, po březích řeky, lezly po zříceninách domů, skákaly do vody, suverénně veslovaly na pramicích a bez dozoru dospělých prožívaly velká dobrodružství? A to vše bez počitačových her a mobilů?
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat