22.11.2020; 20:18 - Úvodem nezbytná úvaha počasí: Rekordní letošní nízké teploty okolo 20. listopadu -5°C jsou teplotními rekordy 21. století. Tak nízké teploty obyčejně přicházejí až o 5 dní později. Že by signalizovaly dřívější příchod zimy?
V době protikoronových vládních opatření je zima ještě protivnější než za normálních dob, kdy místo vztekání u domácího krbu a sledování nudné televize, bylo možné veselit se v báru, v divadle, kině, ve sportovní hale či se potulovat po obchodních centrech.
Pandemie se zřejmě zase zlomila. Na začátku listopadu bylo přes 18 tisíc nemocných, nyní je 8 tisíc. Spousta lidí však, především ve věku 50 až 70 let, zásluhou Covidu-19 umírá. Spousta jinak zdravých lidí zásluhou obětavých zdravotníků přežila, i když doslova "ležela hrobníkovi na lopatě."
Podle pravidelných informací hygienických stanic, většina lidí se nakazí Covidem-19, buď v rodině, nebo v zaměstnání. Vzhledem k dosud neobjevené skutečně spolehlivé vakcíně se život v bytech s početnými rodinami a na pracovištích, kde se lidé musejí stýkat mezi sebou i s návštěvníky, stává nežádoucí. Měla by přijít nějaká změna v celkovém pojetí života lidské společnosti. To je však hudba vzdálené budoucnosti, která bude zaplacena nesmírnými oběťmi. Lidé zoufale brání vše, co se jim líbí, na co jsou zvyklí a z čeho mají prospěch. A tak kvůli v létě otevřeným kořalnám a hernám na podzim zemřely tisíce lidí.
I když se podaří Covid-19 nějakým způsobem utlumit, nebezpečí nového rozšíření bude stále existovat, tak jako existuje nebezpečí Španělské chřipky, která se na některých místech znovu objevuje. Na obzoru je třetí vlna pandemie Covid-19, v Jižní Koreji, které se předchozí vlny podařilo utlumit na minimum, hlásí prudký nárůst případů.
Mimo Covidu-19, který kosí lidi, Evropa čelí náporu ptačí chřipky, kterou volně žijící ptactvo ohrožuje hospodářské chovy drůbeže, a prasečí mor roznášený divokými prasaty. V podstatě by za stavu velké bezmocnosti proti chorobám mělo lidem jít o přežití, přesto je zde spousta jedinců a skupin jimž jde o užívání světa, o moc a zisk za každou cenu. Nošení roušek a nemožnost jakékoli zábavy je pro tyto lidi omezováním osobní svobody. Tito sobečtí lidé odmítají společenskou disciplínu, solidaritu, lidskost.
Co je to svoboda. Prý přišla po roce 1989. Záleží na úhlu pohledu. Za vlády komunistů sice nebyly jako dnes stovky politických stran a hnutí ani soukromé podnikání ani nezaměstnanost, nebyly ani statisíce úředníků, kvůli jejichž nadprůměrným příjmům je nutno platit za nesmyslné povinnosti a žádosti jsou jako dálniční poplatky, technické kontroly motorových vozidel, povinné platby za odpady, nebyly povinné revize komínů a kotlů. Co je svoboda?
Lidé, kteří vykřikují o omezování, by si měli něco zjistit o životě lidí v minulosti. Ve 20. letech minulého století byl například zákaz vlastnit rozhlasový přijímač, ještě v 60. letech byl zákaz fotografovat průmyslové objekty a nádraží, až do roku 1990 bylo zakázáno fotografování v hraničním pásmu. Dneska fotografování sice na tabulích zakázáno není, ale je situace je horší, protože jsou šířena jakási předpisy EU o ochraně osobních a autorských práv, podle nichž nic není možné fotografovat bez souhlasu fotografovaného, nebo autora či majitele fotografovaného předmětu. Navíc televize rozšířila fámu, že s fotoaparáty chodí lidé, kteří fotografie prodávají zlodějům.
Kvůli autorským právům nelze pouštět reprodukovanou hudbu, pouliční a obecní rozhlas může maximálně vypouštět nějaké pazvuky. Smutno je na výstavách a sportovištích, kde o přestávkách dříve zněla oblíbená hudba.
Jsou povoleny profesionální fotbalové a hokejové soutěže. Bez ozvěny diváků je to jaksi bezzubé. Navíc někteří hráči jsou nějakou dobu v karanténě. Zdá se, že v zahraničí, například v Německu, hráči nepřítomnost diváků nevnímají a hrají naplno, "jako by se nechumelilo", v českých poměrech se za prázdných hledišť daří týmům, jejichž hra je více než na fotbalovém myšlení založena na fyzickém drilu v přípravě.
Z fotbalového prostředí vyšla smutná zpráva o psychicky nemocném bývalém výborném fotbalistovi Brna, Zlína a Bohemians, československém reprezentantovi, účastníkovi mistrovství světa v roce 1982 Petru Janečkovi, který se pohybuje mezi bezdomovci. Začalo to rozvodem, po němž mu toho mnoho nezbylo, a o to, co zbylo, ho připravili kamarádi z ulice. Světská sláva, polní tráva. Ne každý se dokáže se životem mezi lidskými dravci vyrovnat. Mnoho úspěšných sportovců živoří. Podobné zprávy se objevili i o Mariánu Masném, útočníkovi reprezentačního týmu Československa, který v roce 1976 vyhrál mistrovství Evropy.
Před dvaceti lety zemřel ve věku 78 let Emil Zátopek, jeden z nejslavnějších sportovců světa. V roce 1952 byl hvězdou Olympijských her ve finských Helsinkách. Po vítězství v běhu na 10.000 m a 5.000 m se vydal i na maraton. A opět zvítězil. Možná mu k vítězství pomohl Angličan, který běžel vedle něho a řekl mu, že tak pomalu, jako běží Zátopek, se maraton neběhá. To Emila tak naštvalo, že zrychlil tak, že mu nikdo nestačil.
V rozhlasových zprávách tehdy, v roce 1952, bylo vždy oznamováno, že zvítězil štábní kapitán Emil Zátopek. Má představa, představa malého školáka, tehdy byla, že Zátopek běžel v důstojnické uniformě s čepicí na hlavě. V uniformě samozřejmě neběhal, ale ukazoval se v ní často, i poté, co začala vysílat televize. V roce 1968 se v ní ukazoval až příliš, přičemž si příliš pouštěl ústa na špacír. Ukázalo se, že na politiku dobré nohy a plíce nestačí. Nestačí ani dobrá hlava, pro politika je nejdůležitější hroší kůže, a také dlouhé prsty.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat