28.10.2020; 12:38 - Od minulého mého komentáře uběhly už tři koronavirové týdny. Nic mimořádně příjemného venku ani doma si nepamatuji. Venku deštivé počasí a povinnost nosit roušku, doma mírná nervozita vyvolávaná pravdivými i nepravdivými informacemi. Izolovat se od pandemie nelze fyzicky ani duševně.
Lidé nejdříve přijímají negativní změny včetně různých omezení lhostejně, až po delší době si uvědomí, co se stalo a začnou reagovat, projevovat nespokojenosti. Obyčejně bývá pozdě. Ukázky takové lhostejnosti lze nalézt například v dokumentech z března 1939, ze začátku nacistické okupace českých zemí. Lidé odmítali na stav reagovat, chovali se, jako by se nic nestalo, domnívali se, že jde o krátkodobou záležitost, že po několika dnech Němci i se svými rasovými zákony a represivním aparátem odejdou a vše se vrátí do bývalých kolejí. Trvalo několik měsíců než velká část obyvatelstva pochopila, že okupace je trvalá, že gestapo, koncentráky a popravy jsou skutečností.
Podobná situace byla i při sovětské okupaci v roce 1968. Lidé sklopili hlavy a mimo nákupu potravin na stav nereagovali. Pamatuji po listopadové revoluci a privatizaci, mnoho řemeslníků a dělníků řikalo "Práci mi nikdo nevezme, tak ať si privatizují, jak chtějí." Za pár let byli bez práce. Kde jsou dnes kdysi atraktivní povolání jako třeba opravář zemědělských strojů, veterinární technik, písařka na stroji, telefonistka či řidič služebního auta?
"15.000 nových případů Covid-19 denně není na zemi s 10 miliony obyvateli mnoho," říká dnes ministr Hamáček. USA s 320 miliony obyvatel (32x víc než ČR) mají denně 70.000 nově nakažených a mluví o katastrofě. Na českých fórech lze denně číst komentáře, že žádný koronavirus neexistuje, že je to výmysl politiků, jen aby mohli (všeho) schopným lidem omezovat zisky.
Vzhledem k šíření pandemie a velkém podílu sportovců mezi nakaženými sportovní soutěže v České republice pro letošní rok asi skončily. V zahraničí, v Německu, Anglii, Itálii, Francii a Španělsku sice fotbalové soutěže pokračují i bez diváků. Důvodem není samozřejmě snaha dodržet regule soutěží, ale potřeba dodržet smlouvy se sponzory, televizemi, sázkovými kancelářemi a pod. ve který se jedná o částky, které běžný český smrtelník nedokáže ani přečíst.
Zítra se koná na městském hřbitově v Gmündu pohřeb Waltera Horáčka, který jako nejstarší občan okresu zemřel ve věku 107 let. Čárka nad písmenem "á" a háček nad "č" jsou správné i v Rakousku. Ty si vídeňský rodák dokázal ve jménu udržet až do smrti. Od věku třináct let žil Horáček v jihočeských Nových Hradech, kde se vyučil zámečníkem. Po komunistickém puči v roce 1948 přešel státní hranici do Rakouska a žil tam v okresní městě Gmünd. Pracoval na tamním úřadu práce. I po odchodu do důchodu v roce 1975 byl ctěn jako významná osobnost města.
Od neděle máme zase letní čas, který sice rotaci Země a pohyb sluneční soustavy neovlivní, ale lidé s ohledem na změny světelných podmínek musejí některé návyky měnit. Mám na to osvědčenou metodu: Dvoje hodiny. Tam, kde nejsem závislý na okolním světě, například krmení zvířat, řídím se hodinami s letním časem, jinde časem středoevropským. Vypadá to složitě, ale jde o zvyk.
Na zimní čas upozorňuje rámus autoservisů nabízejících zimní pneumatiky. Považuji povinnou výměnu pneumatik jen za jeden z triků vlády jak vytáhnout ze řidičů peníze. Víc než polovinu života jsem jezdil celý rok na stejných pneumatikách a můžu říci, že pro mne jako řidiče jezdícího podle předpisů, tj. plynule bez dupání na plyn a brzdy, nemají zimní pneumatiky praktický význam. Lituji, že nebyly k dispozici v 60. a 70. letech minulého století, kdy se sníh odstraňoval s velkým zpožděním a nesolilo, takže se jezdilo po ujetém sněhu. Protože nové pneumatiky se sháněly velmi těžko, byla jízda s hladkými gumami (výška vzorku je předepsaná asi roku 1980) vysokou řidičskou školou. Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat