Dnes téměř zapomenuté úspěchy vozu Š-130 RS začaly před 45 lety

 Š-130 RS, nejúspěšnější závodní vůz značky Škoda, se světu poprvé předvedl před čtyřiceti pěti lety. Potom šest let děsil automobilovou konkurenci západní Evropy. V roce 1981 se Škoda 130 RS stala mistrem Evropy, na druhém místě BMW 635i.

Stavbě úspěšného automobilu s motorem vzadu předcházel složitý desetiletý vývoj, od první soutěžní Š-1000 MB, přes Š 110R a Š-180 či Š-200. Byla to v Československu doba zasvěcená rozvoji automobilového sportu. Pořádala se spousta soutěží, závodů a okruzích a závodů do vrchů. Přestože závody neprobíhaly na speciálních tratích, ale na na běžných silnicích, tovární jezdci Škody nevynechali téměř žádnou příležitost, aby nepoměřili vozy s Hubáčkovou R Alpine A110 nebo s Haladovým BMW, favority všech domácích závodů.

Škoda 13o RS měla motor o obsahu 1300 ccm a výkonu 88 kW, jenž byl vyladěn do úžasných dynamických vlastností. Největší předností vozu však byla karoserie, která umožňovala dokonalé ovládání vozu i v těch nejvyšších rychlostech a v zatáčkách, kde vozy ostatních značek ztrácely. Je ovšem nepochopitelné, že za úspěchy vozu Škoda na mezinárodním poli se mladoboleslavská automobilka jako by styděla, i když z nich značně těžila, ale velký podíl na nich měl podnik zahraničního obchodu Motokov.

Podle dokumentů z Kvasin bylo v letech 1975 až 1981 vyrobeno 198 vozu Škoda 130 RS, přičemž velká část z nich byla z dodaných dílů kompletována a doladěna v amatérských svazarmovských dílničkách. 

Š-130 RS lákala diváky soutěží i okruhů doma i v zahraničí, její účast byla zárukou toho, že budou svědky dramatických bojů, atraktivních a bezpečných smyků apod. Š-130 za hranicemi překvapovala, sportovní novináři nevycházeli z údivu a předháněli se v superlativech, při jízdě škodovek televizní komentátoři zvyšovali hlasy jako při závodech formule-1. 

Nepochopitelné bylo chování československých politiků, kteří ovládali mladoboleslavskou automobilku. O zahraničních úspěších vozů Škoda se psalo jen stručně, jako by to nebyla záležitost fabriky, ale soukromá iniciativa některých zaměstnanců a brigádníků. Vedení továrny nejen nepomáhalo, ale dokonce se snažilo blokovat účast na závodech v západní Evropě. O úspěších věděli jen skalní příznivci automobilového sportu. Nezájem továrny podporovat automobilový sport vedl k tomu, že tovární týmy Škoda se po roce 1981 ze zahraničních závodů zcela vytratily.