„V noci ze 14. na 15. srpna se stal zázrak v podobě zjevení se Nejsvětější Panny Marie nad oddíly Rudé armády, což vyvolalo paniku v jejích řadách.“ Do polské národní paměti vstoupila bitva 15. srpna 1920 jako zázrak na Visle. Nejúpornější boje se odehrávaly na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Tisíce Poláků se tehdy v kostelech modlily, proto nad bitevním polem se zjevila Černá madona čenstochovská.
Už třetí rok se Rusko zmítalo v bojích. Pro bolševiky dlouho nebyly prioritou územní spory, jejich hlavní starostí bylo odstranění vnitřních odpůrců. Polsko bolševici brali jako součást Ruska, která bude bolševizována. Obsazení Běloruska a Ukrajiny se Rudé armádě podařilo pod vedením sedmadvacetiletého generála Tuchačevského (V carské armádě byl jako poručík velitelem roty.) Tuchačevskij 2. července 1920 vydal rozkaz k tažení na západ. Po dobytí Běloruska byl předpoklad pro úspěšný útok proti Polsku.
Úspěšné tažení Rudé armády dostalo Poláky do zoufalé situace. 30. července 1920 sovětská vláda vytvořila Prozatímní revoluční výbor Polska, jehož programovým heslem bylo "Za naší i vaší svobodu." Podle Leninova plánu se osvoboditelem Polska měl stát Felix Dzeržinskij, který pronesl: "Jsem vůle Iljičova, proto Ústřední výbor je zmobilizován pro Polsko, našími nepřáteli nejsou polští dělníci a rolníci, ale polské panstvo."
Politickým velitelem tažení na západ byl Josif Stalin, který nesnášel názory svých nadřízených. Ignoroval rozkazy Lva Trockého, sám chtěl řídit operace. Stalin rovněž nesnášel bývalé carské důstojníky, takže se obklopoval důstojnickými samouky typu Klimenta Vorošilova, vytaženými z různých partyzánských skupin. Tuchačevskij a plukovník Jegorov s ním nesouhlasili, čímž jejich pozice slábly. Stalin na rozdíl od Lenina odmítal podporu bolševické revoluce v celé Evropě, mnohem důležitější pro něho bylo ovládnutí Ukrajiny a Běloruska.
Polská armáda se nejvíc připravovala na boj proti proti 1. jízdní armádě Semjona Buděnnyho složené z divokých asijských jezdců. Tato armáda však se usadila ve Lvově. Stalin napsal Leninovi, že vzhledem k únavě koní se Buďěnnyj zdrží ve Lvově do konce měsíce srpna.
1. srpna bolševici dobyli Brest. V boji ztratili Poláci několik set vojáků, ztráty Rudé armády šly do tisíců. Polská armáda byla však v zoufalé situaci, nezbylo jí než se připravit na obranu Visly. 12. srpna 1920 byla Rudá armáda už 23 km od Varšavy. Polákům se podařilo napojit na radiové spojení Rudé armády, dešifrovat zprávy a připravit se na útok. Největším protivníkem Rudé armády byl asi Stalin, který se usadil ve Lvově a všemožně brzdil útok na Polsko. Než se velitelům Rudé armády podařilo Stalina vylákat do Moskvy, utekla spousta času. 15. srpna polská armáda zaútočila, prorazila frontu a začala vítězně postupovat.
Vítězství Poláků je přičítáno vojenským schopnostem polského velitele Sikorskeho. Útok polské armády pokračoval do 19. srpna 1920, kdy se dostala do blízkosti Brestu. Sovětské jednotky byly nuceny ustoupit na celé frontové linii, vojáci byli morálně vyčerpáni, neměli sílu k odporu. Mnoho rudoarmějců se dostalo do polského zajetí, v němž za nelidských podmínek údajně zahynulo několik tisíc lidí.
19. srpna 1920 polská armáda dobyla Brest a 23. srpna sovětská vláda zahájila mírová jednání. Poláci byli na koni, a tak jednání protahovali. V bojích o Polsko zahynulo 25.000 rudoarmějců a 60.000 jich bylo zajato. Dalších 45.000 vojáků Rudé armády prchlo na německé území, kde byli uvězněni. Na polské straně zahynulo 4.500 vojáků, 10.000 bylo zajato.
Žádné komentáře:
Okomentovat