29. června 1945 odjel československý prezident Edvard Beneš do Moskvy, aby v Kremlu předal Josifu Stalinovi Podkarpatskou Rus. Hlavním iniciátorem smlouvy byl Nikita Sergejevič Chruščev.
Ve smlouvě stojí: "Zakarpatská Ukrejina (podle československé strany Podkarpatská Rus) na základě dohod ze dne 10. září 1919 uzavřené v Sain Germain, kdy se stala automní oblastí Československé republiky, je podle přání obyvatel Zakarpatské Zkrajiny a na základě přátelské dohody obou stran znovu součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky."
Smlouvu za dohledu prezidenta Edvarda Beneše, předsedy KSČ Klementa Gottwalda, předsedy Rady lidových komisařů J.V. Stalina, maršála Klimenta Vorošilova, předsedy nejvyšší rady Michaila Kalinina a Molotovova náměstka Andreje Vyšinského podepsali sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov a československý předseda vlády Zdeněk Firlinger. Zástupci Zakarpatské Ukrajiny nebyli přizváni.
Po podpisu smlouvy pronesl Firlinger projev, ve kterém označil smlouvu o předání území za historicky mimořádnou událost, že očekává její bezproblémové schválení Národním shromážděním. Molotov v projevu řekl, že se naplnil mnoho století starý sen zakarpatského lidu být opět součástí ukrajinského národa, čehož ho v 9. století zbavili Maďaři."
Spojení Československa se Zakarpatskou Ukrajinou přestalo existovat 29. září 1938. 1. ledna 1946 se stala součástí SSSR. Do té doby mělo obyvatelstvo Podkarpatské Rusi možnost zůstat v SSSR nebo so vybrat občanství Československé.
Sovětský historik Andej Licholat ve svém díle o připojení Zakarpatské Ukrajiny k Československu v roce 1919 uvádí: "Dobrovolné připojení k Československu bylo iniciativou hrstky speciálně vybraných zrádců z řad buržoazních nacionalistů. Akt připojení Podkarpatské Rusi k Československu probíhal v užhorodské škole, která byla před místním lidem hlídána československými legionáři. Československo na Zakarpatské Rusi potom zavedla krutou vojenskou diktaturu, která potlačovala jakékoli projevy svobody zakarpatsko-ukrajinských dělníků a rolníků."
Současný ruský historik Alexander Gogun uvádí, že "vstup Zakarpatí do Československa byl dobrovolný podle dohody podepsané v USA mezi českými a zakarpatskými politiky."
Dobýt Zakarpatí se pokoušel Sovětský svaz už v roce 1919 za pomoci Maďarské sovětské republiky rad. Maďarští komunisté však byli vyhnáni československými a francouzskými vojenskými jednotkami. Chybou československé vlády bylo, že Podkarpatské Rusi odpírala hned po roce 1919 slíbenou autonomii. Tím se podle Moskvy stala Podkarpatská Rus nejzaostalejší částí Československa.
Při okupaci Československa 15. března 1939 došlo k jednání mezi Třetí říší a SSSR o možnosti Podkarpatskou Rus připojit k Německu. Hitler však měl dohodu s Horthym, kterého jako spojence nechtěl rozzlobit. Podkarpatskou Rus tedy okupovalo Maďarsko. Hans Bauer, osobní Hitlerův pilot, ve svých pamětech napsal, že pamatuje na delegaci SSSR, která s Hitlerem jednala o Podkarpatské Rusi. Hitler prý s lítostí delegaci oznámil, že nemůže toto území obsadit a připojit k Německu, protože počítá s tím, že Polsko bude samostatným státem."
V prosinci 1944 Edvard Beneš už byl smířen s definitivní ztrátou Podkarpatské Rusi. Výhodnější pro něho byla ztráta tohoto malého území než ztráta celého Slovenska, kde komunisté požadovali připojení k SSSR. Jedním z hlavních důvodů spojení s Ukrajinou bylo společné pravoslavné náboženství. Proto také Československo v roce 1945 na Podkarpatské Rusi neobnovovalo bývalé úřady, ale souhlasilo s působením sovětských komisařů.
Dneska Rusko lituje toho, že pomáhalo Ukrajině k zisku Podkarpatské Rusi.
Žádné komentáře:
Okomentovat