Mediálně opomíjený byl Jiří Brabec jak za totality, tak i po roce 1990, bal přehlížený i při povyšování. Jeho verze osvobozování Ostravy byla totiž méně vlastenecká, méně hrdinská, takže popuzoval nejen funkcionáře města, ale i historiky, dokonce i některé své spolubojovníky. Jiří Brabec narušoval oficiální verzi osvobození města tvrzením, že ostravská operace je mýtus, že byla jen opavská operace. „O Ostravu se vůbec neválčilo, padla bez boje," tvrdil umíněně Brabec.
„Naše jednotka měla původně devadesát tanků, zůstaly jen tři. Ty pronikly do Ostravy a já jsem seděl v tom prvním. U hotelu Palace jsme se rozdělili, jeden tank jel po Nádražní ulici a dva pokračovaly směrem na hlavní náměstí a k mostu," vzpomínal.
Jiří Brabec si vybavoval první chvíle v Ostravě, když se dvě osádky tanků, tedy celkem dvanáct lidí, šly podívat na hlavní náměstí. On jako Ostravák je vedl.„Přísahám na svou matku, že naše cesta přes náměstí byla cestou hrůzy," dušoval se Brabec. „Rabovací gardy střílely a věšely a my, frontoví vojáci, jsme se strachem šli s rukama na pistolích. Nakonec jsme utekli. Na větvích stromů viseli mrtví lidé, leželi i porůznu na zemi. Jednoho Němce jsem poznal, byl pověšen za nohu a jmenoval se Lerch."
Po roce 1948 komunistická Státní bezpečnost Jiřího Brabce zatkla a obvinila, že ví o nových útěcích přes hranice. „Strašlivě mě mlátili," říkal se slzami v očích, „vyšetřovatel mě chtěl utlouct psacím strojem, ale zadrželi ho, že musím být převezen do Prahy. Nemohl jsem chodit ani sedět, do vlaku mě odnesli, a aby lidé nic neviděli, byl jsem celou cestu zavřen na záchodě."
Jeden z pražských vyšetřovatelů se zhrozil, v jakém je stavu, a řekl, že tohle dokážou jen vyšetřovatelé v Ostravě. Byl odsouzen k roku vězení a na dva roky do tábora nucených prací. Po propuštění se až do penze živil jako autojeřábník u podniku Hutní montáže. Po roce 1990 ho prezident republiky Václav Havel povýšil do hodnosti plukovníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat