Od dubna se změní označování země původu na potravinách.

Evropská unie přijala nová pravidla. Pokud se výrobce nebo prodejce bude chtít pochlubit, že má českou potravinu, bude muset uvést, odkud je její hlavní složka. Zároveň platí, že hlavní složkou je to, co je uvedené v názvu výrobku. Tedy třeba křen v případě křenové pomazánky. Nebude už docházet k tomu, že polská kuřata jsou česká jen proto, že byla za hranicemi přebalena.

„Český zákazník je naprosto specifický. Ze všeho nejdřív zjišťuje, kolik co stojí, a až poté ho zajímá, jaké má zboží kvalitu. To, zda je potravina česká, řeší až na posledním místě, případně to neřeší vůbec,“ říká předseda Asociace českého tradičního obchodu Zdeněk Juračka.

Povinnost uvádět, odkud je základ potraviny, nařídila EU, a platit začne v dubnu. Má pomoci zabránit možnému klamání spotřebitele.

Pokud výrobek a jeho primární složka budou mít místo svého zrodu totožné, bude stačit udat informaci jen o tom prvním. Povinnost označit původ výrobku je zákonem daná každému, kdo dodává na trh med, ovoce, zeleninu, ryby, hovězí maso a výrobky z hovězího masa, olivový olej, vejce, víno a dováženou drůbež. A od dubna začnou povinně uvádět i informaci o původu hlavní složky výrobku, vyjma rybích výrobků, například konzerv z ryb, na něž se tato povinnost nevztahuje.

Stačí, když se uvede, že ovoce vyrostlo v některé členské zemi EU, případně že pochází z území mimo ni. Nařízení i umožňuje, že výrobce či prodejce uvedou na obalu pouze sdělení, že země původu a země, odkud je hlavní složka, se liší. Nové opatření by se nejvíc mělo dotknout masných výrobků, čokolády, rýžových chlebíčků, čaje, těstovin, kečupů, sýrů či jogurtů. Právě u nich se totiž původ výrobku a původ hlavní složky často rozcházejí.

Zákazník se nemusí bát, že by veškeré informace, na které bude mít nově nárok, hledal na etiketě napsané miniaturním, a tudíž skoro nečitelným písmem. Nová regule totiž stanovuje i to, jak a kde mají údaje o výrobku být. Pokud bude na potravině napsáno, že jde o výrobek z Česka, zpráva o původu hlavní složky se bude muset objevit v tomtéž zorném poli, navíc ztvárněná podobně velkým písmem, které informuje o zemi původu. Prodejců potravin se opatření týká proto, že většina velkých obchodních řetězců má i vlastní značku, nesou proto odpovědnost i za obal.

Opatření je jedním z dalších kroků, jak ochránit spotřebitele. V obchodech přibývá potravin z dovozu, do Česka putují ze zahraničí masné i mléčné výrobky, zelenina i ovoce. Vše zmíněné sice produkují i tuzemští farmáři, čelí však nízkým výkupním cenám surovin. I proto je zemědělci prodávají do zahraničí, odkud pak k nám putují finální výrobky. To se děje dlouhodobě. Nejvíc zemědělských výrobků se loni dovezlo z Německa a Polska, potraviny k nám putují také z Nizozemska, Slovenska, Španělska, Číny, Turecka, USA či z Norska.

V tuzemsku v poslední době roste síť obchodů, jejichž nabídku zboží tvoří ze 70 procent české potraviny. To je o mnoho více než v prodejnách velkých nadnárodních řetězců. Asociace českého tradičního obchodu chce těmto prodejcům pomoci. Už déle než dva roky nabízí těm, kdo splní 70procentní hranici podílu českých potravin (a pětinu z nich tvoří regionální zboží) auditovaný certifikát, který má zákazníkovi naznačit, že nakoupí kvalitně. Počet prodejen označených jako „Tradiční český obchod“ roste, na přelomu let 2018 a 2019 dosáhl stovky.

Podíl zemí na celkovém dovozu potravinářského zboží do ČR v roce 2018 (v procentech)

Německo – 21,7
Polsko – 16,9
Nizozemsko – 6,8
Slovensko – 6,4
Španělsko, Itálie – více než 5
Čína, Turecko, USA – 1,3 až 1