Sovětská invaze do Afghánistánu před 40 lety

25. prosince 1979 vstoupily první sovětské jednotky na území Afghánistánu. Začala vleklá desetiletá válka, která skončila neúspěchem Sovětského svazu, který místo zabezpečení své jižní hranice byl vyškolen jako Američané ve Vietnamu.

Už od poloviny 19. století byl Afghánistán cílem ruských zájmů. Důvodem byly náznaky, že Velká Británie se nespokojí jen s ovládnutí Indie, ale rozšíří svůj koloniální majetek ještě o Afghánistán, čímž se dostane až na ruskou hranici. Afghánistán však obhájil svou suverenitu, kterou uznalo Rusko i Velká Británie.

I po ruské bolševické revoluci v roce 1917 vládly mezi SSSR a Afghánistánským královstvím korektní vztahy. To ovšem neznamenalo, že sovětští agenti v Afghánistánu nepůsobili. V 60. letech se jim podařilo z kruhů afghánské levicové inteligence vytvořit prosovětskou organizaci - Národně demokratická strana  Afghánistánu (PDPA). Převrat v roce 1973 však přišel z rodiny šacha Zachira, když Mohammed Daoud vyhlásil Afghánistán republikou. Tím byly posíleny pozice komunistů a nastal hromadný úprk lidí do Iránu a Pakistánu.

Po vraždě novináře ze strany PDPA v roce 1978 začala dubnová revoluce. Začal zmatek, mimo majetkových nepravostí začaly nepromyšlené reformy jako posilování gramotnosti, úpravy rodinných vztahů a podobně. V takovéém prostředí se začalo dařit islámským extrémistům, kteří začali ovládat některé provincie na severozápadu země. Hlava Národní fronty spása Afghánistánu Sebgatullah Mujaveddy oznámil fatwu „džihádu“ proti Demokratické republice. 9. října 1979 premiér Amin nechal udusit prezidenta Tarakiho, čímž byla odstartovaná občanská válka a hrozila porážka prosovětských sil v Afghánistánu.

S tím se Sovětský svaz nechtěl smířit mnoha důvodů. Hrozilo zesílení konfliktů na hranicích Afghanistánu se sovětským Uzbekistánem a Takžikistánem, přičemž Uzbekové a Tadžikové tvořili také podstatnou část obyvatelstva severního Afghánistánu. Hlavním důvodem k zásahu sovětské armády v Afghanistánu byla "Brežněvova doktrína" z roku 1968: "Státy, které jsou v sovětské sféře vlivu, mají omezenou suverenitu.

Rozhodnutí o vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu padlo 12. prosince 1979. Šéf sovětské tajné policie KGB Jurij Andropov tehdy oznámil, že Amin je už od 60. let agentem americké CIA a ministr obrany Dmitrij Ustinov vyslovil obavy o lidi žijící na jižní hranici SSSR. 

25. prosince 1979 vpadla 40. sovětská armáda do Afghánistánu a o dva dny později zaútočila na prezidentský palác v Kábulu a zabila Amina. Při této operaci zahynulo 20 sovětských vojáků. O útoku se v Moskvě objevily první informace až 29. prosince 1979. Psalo se, že "vláda SSSR vyhověla požadavku afghánské strany, především afghánského lidu, který prezidenta Amína obvinil ze smrtelných hříchů. Sovětská vláda naléhavou žádost o politickou, morální a ekonomickou pomoc včetně vojenské pomoci nemohla odmítnout." Vedením vojenské operace v Afghánistánu byl pověřen první náměstek ministra obrany SSSR Sergej Sokolov.

Sovětská vláda očekávala, že operace v Afghánistánu bude trvat týden, dva, maximálně měsíc, po obnovení prosovětského režimu se situace v Afghánistánu stabilizuje. Už v prvních dnech operace vypukl na sovětské straně konflikt mezi armádou, KGB a ministerstvem zahraničí.

Už v lednu 1980 Valné shromáždění OSN prakticky jednohlasně odsoudilo sovětskou intervenci v Aghánistánu. V únoru 1980 Mezinárodní oolympijský výbor  jednal o zrušení Letních olympijských her v Moskvě, avšak k dohodě nedošlo. Podle některých komentátorů byl sovětský zásah  v Afghánistánu velkou ranou Spojeným státům, které už na jaře 1979  z Iránu vyhnal fanatický ajatolláh Chomejni. Americký neúspěch na Středním východě otevřel dveře do Bílého domu pravicovému kandidátovi Ronaldu Reaganovi, který vůči SSSR nepokračoval v konfrontační politice, ale v politice vyčkávací.

Vojenské ovládnutí Afghánistánu skončilo na mrtvém bodě. 120.000 vojáků (12 divizí) dokázalo udržet prosovětské orgány jen v několika velkých městech, zbytek držely úspěšně mudžihidské jednotky, které byly podporovány a zásobovány z USA, Iránu, Pakistánu, a arabských států. Po nástupu Michajla Gorbačova se udržování sovětských vojsk v Afghánistánu stalo nepříjemnou zátěží, takže 15. května 1988 začalo jejich stahování. Tím sovětská invaze skončila. Občanská válka v Afghanistánu však neskončila, trvá dodnes.