Humbuk okolo 30.
výročí událostí roku 1989 jsem přežil bez sledování televize, tedy bez
vyslechnutí rámusu, kterým by spousta ambiciózních mladých revolucionářů chtěla
změnit politické poměry v zemi. Tisíce poslušných "mouřenínů" bylo
vylákáno na Letnou, aby umetli cestu neúspěšným politikům z řad opozice.
Komunistický první máj naruby.
Po návratu z
dvouměsíčního zámořského pobytu se člověku zdá zde všechno nezvykle malé,
stísněné, zaostalé. Ať se člověk snaží jakkoli vžít do českých poměrů, okamžité
přeladění není možné. Ještě jsem letos nevystoupil na českobudějovickém letišti, i
když to tam mám o pár desítek kilometrů blíž než na ruzyňské. Letiště teprve
zahajuje zkušební provoz. Podle Dietera Pammera, obchodního a letového manažera
českobudějovického letiště, je v sousedních rakouských a bavorských oblastech o
letiště enormní zájem. Pokud má letiště nějaké problémy, tak to nejsou problémy
technické ani ekonomické, ale politické, neboť opozice (ODS) v Jihočeském kraji
nemůže přenést přes srdce, že s pozemky bývalého vojenského letiště se nedá
výhodně kšeftovat.
Porovnával jsem
fotografie z roku 1989 a ze současnosti. Odhaduji, že dnes se lidé mají tak v
průměru vyšší váhu asi o 20 procent, i když se současníci snaží proporce
zakrývat pestřejšími oděvy. V roce 1989 se člověk musel obléci do toho, co
právě v obchodě bylo k mání, nikoli do toho, co by se mu líbilo. Váhou lidí by
se politici měli zabývat, jestli je to z důvodu, že chudí nyní konzumují levné
nezdravé potraviny, nebo se lidé mají tak dobře a jedí víc, nebo málo fyzicky
pracují?
Podle jednoho průzkumu
z minulého týdne se 86 procent spotřebitelů domnívá, že současné potraviny jsou
méně kvalitní, než byly v roce 1989. 8 procent lidí se naopak tvrdí, že
současné potraviny jsou lepší než v roce 1989. To mohou posoudit jen pamětníci.
Skoro jsem zapomněl na
počasí a fotbal. Jsem z toho návratu do české ohrádky "zmatený," jak
říkal major Haluška.
Počasí žádná sláva,
nemění se naštěstí tak výrazně (od zdi ke zdi) jako americkém středozápadě, kde ráno
zuří sněhová vánice a vypadá to na konec světa, v poledne je však nebe modré
jako šmolka. Akorát ten studený vítr mi tam neseděl, toho je tam (i za modré oblohy) víc než v
českém Humpolci.
Stihl jsem doma u televize oba zápasy
české reprezentace, také skoro žádná sláva. Vůbec žádná sláva v utkání s Bulharskem.
Ještě že se podařilo otočit zápas s Kosovem. Hned se objevily ódy na vítězství
na Euru 2020. Více skromnosti a pokory by neuškodilo. Stačí připomenout Bulhary,
kteří předtím rok prohrávali s kdekým, ale český reprezentační tým potrápili a nakonec
přehráli. Jaroslav Šilhavý je sice schopný trenér s mimořádným přehledem o
fotbalovém umění jednotlivých hráčů, ale také často podlehne tlaku okolí.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat