Nemohu napsat, že v
první polovině roku v zemi byl nějaký odpor proti sovětské okupaci a Husákovu
režimu. Tu a tam někdo udělal narážku na sověty, ale jinak každý si hleděl jen
práce. Na oslavy vítězství čs. hokejistů nad SSSR komunisté reagovali odstraněním
Dubčeka a zavedením tzv. pendrekového zákona. Mezi lidmi panoval jakýsi neznámý
strach. Výměna lidí v čele KSČ nevěstila
nic dobrého. Alespoň pro lidi, kteří se nesmířili s okupací a zásluhou poslechu
Svobodné Evropy měli trochu o politice potuchy.
Našli se tací (i
nekomunisté), a nebylo jich málo, kteří silnými hlasy odsuzovali Pražské jaro,
Palacha a souhlasili se sovětskou okupací. "Nedovolíme, aby deklasované živly za naše těžce vydělané dělnické peníze rozvracely republiku."
Zřetelný odboj nebyl ani ve
velkých městech. Bylo to někdy v polovině srpna 1969, vystupoval jsem po
schodech z podchodu u Jindřišské ulice, když na
chodníku kdosi vykřikl cosi o demokracii. Lidé se rozprchli, jako když střelí
do vrabců! chodník byl okamžitě prázdný.
Od rána ve čtvrtek
21. srpna 1969 v Českých Budějovicích stály na výpadových silnicích hlídky
Veřejné bezpečnosti a zastavovaly vozidla a pokutovaly hlavně ty řidiče, kteří
jeli s rozsvícenými světly. Světla měla být vyjádřením protestu proti sovětské
okupaci, jak v předcházejících dnech informovala Svobodná Evropa.
Hned po rozednění
nastal rozruch ve slévárně Škoda, kde na vysokém komíně visel československý
prapor. Celé dopoledne vedení závodu shánělo nějakého odvážného horolezce,
který by vlajku odstranil.
V českobudějovických
ulicích byl klid až do druhé hodiny, kdy hlídky VB uzavřely náměstí. Zřejmě na
komunistických výborech byly obavy z demonstrace. Příslušníci VB nedokázali
lidi směřující na náměstí zastavit. Kolem třetí hodiny přibyly skupiny milicionářů
se samopaly. Milicionáři si museli vyslechnout spoustu nadávek. Pokud došlo k
nějakým potyčkám, jednalo se o odvážné jednotlivce, se kterými si rozdráždění
milicionáři poradili a předali je Veřejné bezpečnosti, která je odvážela do
věznice. Skupiny lidí jen z bezpečné vzdálenosti přihlíželi.
S jídlem narostla milicionářům chuť, a tak až
do noci projížděli ulicemi na vetřieskách a koho potkali, toho zatkli. Zadržení
byli bez výslechu vězněni tři týdny, potom bez jakéhokoli vysvětlení
propuštěni.
Potom začala tuhá
normalizace. Lidé uposlechli Husákových rad, po práci se ukryli v chatách,
chalupách a zahrádkách. Ti, co socialistická letní sídla neměli, hojně
využívali rekreaci ROH a jezdili k moři do Bulharska a NDR, ti zasloužilejší
zaměstnanci směli i do Jugoslávie. Normalizační pohodička vládla až do
Brežněvovy smrti v roce 1982. Normalizační režim ztratil moskevskou ochranu.
Potom se začala hroutit ekonomika a došlo ke konfliktu Husákova vedení s
Gorbačovem. Kůlem v plotě se stal Miloš Jakeš. (f)b
Žádné komentáře:
Okomentovat