19. srpna 1989 začal úprk občanů NDR na Západ

Maďarské demokratické fórum (MDF) uspořádalo 19. srpna 1989 tzv. Panevropský piknik, aby umožnilo delegacím z Rakouska a Maďarska společné setkání u vína, piva a klobás.

„Z ničehonic se ale vynořily i stovky občanů NDR a běžely do otevřené dřevěné brány,“ popisuje OÖN. „Pět maďarských pohraničníků, každý s deseti náboji v pistoli, upustilo na povel podplukovníka Árpáda Belly od zákroků.“ 

„Myší dírou“ u Sopronu prošlo na západ v několika vlnách ono odpoledne celkem asi 700 východních Němců. „Byl to nejmasovější útěk občanů NDR od výstavby berlínské zdi 13. srpna 1961,“ uvádí linecký deník. „Panevropský piknik“ podle něj urychlil zhroucení NDR a následně východního bloku. Jen dvanáct týdnů poté padla berlínská zeď.

V souvislostech list zmiňuje, že maďarská vláda se v roce 1989 projevovala reformně a umožnila svým občanům svobody, tehdy ve východním bloku jedinečné – mohli například cestovat a byly připuštěny nezávislé noviny. Od jara byla hraniční zařízení k Rakousku postupně demontována. Stále víc lidí v NDR o tom „chytilo vítr“ a v létě 1989 vyjeli v trabantech a wartburcích na Maďarsko v naději, že se odtud dostanou do Rakouska. Proto 700 občanům NDR se to povedlo při „pikniku“, nad nímž měli patronát Imre Pozsgay a Otto Habsburg. „V týdnech poté jich byly tisíce a 11. září Budapešť otevřela hranice definitivně. Jen v prvních třech dnech se přes Maďarsko vydalo do Rakouska na 15 000 občanů NDR.“

Tehdejší ministerský předseda Miklós Németh označil krátké otevření hranice 19. srpna za pokusný balonek, jak bude Sovětský svaz reagovat, zda může věřit ujištění Michaila Gorbačova z března, že nechce komunistický režim v Maďarsku držet u moci vojenskou silou. „Nebude žádný druhý rok 1956,“ řekl tehdy šéf Kremlu.