Vláda komunistů v Československu prakticky začala 9. května 1945

V současnosti se  8. května připomíná konec války. Někteří raději oslavují 9. května osvobození Sovětskou armádou, tak jak byli zvyklí za komunistických vlád. 9. května 1945 přijela do Prahy sovětská armáda, tento den začal sovětský dohled nad střední Evropou, tento den je dnem nástupu československých komunistů k moci.

 Nikoliv Únor 1948, ale Květen 1945 rozhodl o osudu Československa a jeho občanů na dalších pětačtyřicet let. Jen se potvrdil kurz nastavený během války v Moskvě Gottwaldovým vedením a podepsaný Benešem za příslib podpory jeho opětovného nástupu do prezidentského úřadu s aureolou prezidenta osvoboditele.

Je otázkou, co bylo příčinou mlčení československých úřadů proti neoprávněné svévoli sovětských orgánů, které začali zatýkat a popravovat československé občany. Nebyla zdejší společnost připravena na takovou aroganci vůči mezinárodnímu právu a suverenitě spojenecké země? Byla domácí reprezentace zprvu zaskočena a po prohlédnutí už bylo pozdě? Nebo únosy svých občanů měla za problém, ale nepovažovala jej za řešitelný s ohledem k možnému ohrožení vztahů s mocným spojencem? Rozhodla se proto unesené obětovat? Nebo se části tuzemské reprezentace – komunistům a jejich komplicům – akce sovětských bezpečnostních orgánů hodily? Únosy pomáhaly likvidovat jejich odpůrce a pomáhaly bolševizaci československé společnosti. Nesvědčí to ale přinejmenším o ohnutí hřbetu, či dokonce zobchodování vlastních cílů i v případě i tak adorovaných osobností, jakými byli Edvard Beneš, Jan Masaryk a jiní? Jejich osudy v dalším desetiletí jsou signifikantní.

Každopádně nebylo přijato žádné rozhodnutí, které by této svévoli bránilo, a nikdy nezaznělo veřejné odmítnutí takového porušení práva a suverenity ČSR. Pokusy o získání informací o osudech odvlečených i žádosti o jejich propuštění byly neúspěšné z důvodů neskrývané nechuti Sovětského svazu jim vyhovět. Představitelé ČSR tyto události nechávali bez komentáře nebo dokonce sami snahy o revize odmítaly.

Stejnou praxi v té době již vyvíjejí i „příslušné československé úřady“ a věznice se plní těmi, kteří se „dopustili těžkých deliktů vůči ČSR“. Koncentrační tábory mají nad branou místo „Arbeit macht frei“ nápis „Čest práci!“ a stovky těch, jejichž únos nám byl lhostejný, změnil tisíce z nás. Doba mezitím pokročila a místo nezájmu či snad odporu a vzpoury proti tomu píší žáci základních škol, ženy, dělníci a rolníci dopisy, v nichž žádají pro své nevinné bližní „Psům psí smrt!“

sv