Nejdříve se o sebevražedném pokusu objevila jen nepatrná zprávička. Smrt Jana Palacha je ještě dnes plná otazníků. Uspokojivých odpovědí se svět asi nikdy nedočká.
Čtvrtek 16. ledna 1969 byl docela všední obyčejný zimní den. Na prvních stránkách novin je objevila fotografie čerstvých novomanželů Evy Pillarové a Jaromíra Majera, kteří odjížděli na festival do Cannes.
Země se smiřovala s "internacionální pomocí pěti zemí Varšavské smlouvy", politické orgány vytrvale vydávaly jedno jalové prohlášení za druhým, ale mimo Františka Kriegra a Františka Vodsloně se nikdo z politiků nedokázal proti sovětskému diktátu postavit. Na přání Moskvy byl zbaven funkce předsedy parlamentu Josef Smrkovský, jenž byl z vysoké funkce odstaven jako první z mužů jara 68. Oficiálním důvodem údajně byl požadavek Slováků, že podle parity musí funkci obsadit Slovák (Colotka).
Průměrný občan si myslel své, nechtěl si připouštět depresi, která zemi po sovětské okupaci 21.srpna 1968 stále více svírala. Snažil se ignorovat přítomnost půl milionu sovětských vojáků a žit svým způsobem, vzpomínat na to nádherné jaro roku předchozího. Jak čas ukázal, chvilková posrpnová zatvrzelost se začala během krátké doby měnit na masové kutálení kuliček (Ze života hmyzu), neboli na zbabělý útěk do chat a chalup.
Čtvrtek 16. ledna 1969 byl docela všední obyčejný zimní den. Na prvních stránkách novin je objevila fotografie čerstvých novomanželů Evy Pillarové a Jaromíra Majera, kteří odjížděli na festival do Cannes.
Země se smiřovala s "internacionální pomocí pěti zemí Varšavské smlouvy", politické orgány vytrvale vydávaly jedno jalové prohlášení za druhým, ale mimo Františka Kriegra a Františka Vodsloně se nikdo z politiků nedokázal proti sovětskému diktátu postavit. Na přání Moskvy byl zbaven funkce předsedy parlamentu Josef Smrkovský, jenž byl z vysoké funkce odstaven jako první z mužů jara 68. Oficiálním důvodem údajně byl požadavek Slováků, že podle parity musí funkci obsadit Slovák (Colotka).
Průměrný občan si myslel své, nechtěl si připouštět depresi, která zemi po sovětské okupaci 21.srpna 1968 stále více svírala. Snažil se ignorovat přítomnost půl milionu sovětských vojáků a žit svým způsobem, vzpomínat na to nádherné jaro roku předchozího. Jak čas ukázal, chvilková posrpnová zatvrzelost se začala během krátké doby měnit na masové kutálení kuliček (Ze života hmyzu), neboli na zbabělý útěk do chat a chalup.
Není jasné, jestli to bylo vážně myšleno, nebo to byla provokace československé nebo sovětské tajné bezpečnosti či výmysl redaktora. Pokud se jednalo o skutečný dopis, zda se redakci podařilo chlapce od činu odradit. Na vánoce 1968 ještě žádná lidská pochodeň nevzplála. Až 16. ledna se na Václavském náměstí student Jan Palach polil hořlavinou a zapálil.
Palachovi vyměnili hořlavinu.
Přestože obětavýmzásahem dispečera Dopravního podniku byl oheň okamžitě uhašen, student byl do nemocnice odvezen s těžkými popáleninami. Přes veškerou lékařskou péči Jan Palach skonal v neděli odpoledne. V údajném dopisu na rozloučenou svůj čin zdůvodnil jako protest proti cenzuře a proti šíření sovětsko-východoněmecké tiskoviny Zprávy.
Krátce po Palachově smrti na veřejnost pronikly zpráva, že Palach byl součástí odbojové skupiny asi šesti lidí, kteří se postupnými sebevraždami rozhodli politické představitele země i obyvatelstvo probudit z letargie, se smiřováním se sovětskou okupací a s podřizování přáním okupantů. Palach si smrt vylosoval jako první. Ostatní měli následovat. (15.1.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat